Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3471/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Václava Komínka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Hradilem, advokátem se sídlem Bráfova třída 531/37, 674 01 Třebíč, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 ze dne 28. 7. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -77 ze dne 21. 8. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných a d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu, byla rozhodnutím Městského úřadu Třebíč, odboru dopravy (dále jen "stavební úřad") č. j. OD 18819/13 ze dne 15. 4. 2013 povolena stavba "II/410 Číměř průtah" na pozemku p. č. X v katastrálním území Číměř nad Jihlavou. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, k němuž Krajský úřad Kraje Vysočina (v řízení před správními soudy v postavení žalovaného) rozhodnutím č. j. RODV ze dne 10. 6. 2013 prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že opravil označení předmětné pozemní komunikace na správné označení "II/401". Ve zbytku odvolání zamítl.

Ústavní stížností napadenými rozsudky Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu byly posléze zamítnuty i stěžovatelova žaloba a kasační stížnost.

Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, v níž namítá, že mu nebylo umožněno uplatnit v rámci stavebního řízení v prvním stupni své návrhy a námitky, neboť mu nebylo řádně oznámeno zahájení stavebního řízení podle . Oba soudy své rozhodnutí založily na zjištění, že stavební úřad vyvěsil na své elektronické úřední desce v období od 14. 3. 2013 do 2. 4. 2013 oznámení o zahájení stavebního řízení. Tato skutečnost ale byla dle stěžovatele vyvrácena tištěnou sestavou výstupů z archívu elektronické úřední desky stavebního úřadu. Skutková zjištění soudů jsou proto údajně v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V důsledku tohoto pochybení je stavební povolení nadále platné a stavba dle něj byla provedena, aniž by bylo přihlédnuto ke stěžovatelovým právům.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Argumentace stěžovatele je postavena na jediné námitce, a sice na tvrzení, že oproti zjištění soudů nebylo oznámení o zahájení stavebního řízení vyvěšeno na elektronické úřední desce. Ústavnímu soudu ovšem hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu nepřísluší. To je úlohou správních orgánů a soudů, přičemž Ústavní soud smí do této činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud by mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy existoval extrémní rozpor. Ústavní soud přitom takový rozpor neshledal.

Krajský soud se totiž otázkou vyvěšení oznámení na elektronické úřední desce velmi pečlivě zabýval, na jednání dne 21. 8. 2015 k tomu provedl důkazy navržené oběma stranami a podrobně poté vysvětlil, proč má za prokázané, že k oznámení umožňující dálkový přístup došlo. Ústavní soud považuje závěry krajského soudu, jakož i navazující úvahy Nejvyššího správního soudu, za logické a přesvědčivé, a pro stručnost proto na jejich rozhodnutí odkazuje.

Stejně jako oba uvedené soudy navíc i Ústavní soud závěrem poukazuje na skutečnost, že v odvolacím správním řízení byly stěžovatelovy námitky žalovaným vypořádány. Stěžovatel tomu částečně přizpůsobil argumentaci, která je tak v ústavní stížnosti vedena v tom směru, že své návrhy a námitky nemohl uplatnit konkrétně v prvostupňovém řízení, ovšem už nijak nevysvětluje, proč ochraně jeho práv nebylo učiněno zadost tím, že námitky byly uplatněny a vypořádány v řízení odvolacím.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2016

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu