Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1867/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Bc. Marie Urbánkové, zastoupené Mgr. Michalem Kroftem, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 34, Praha 7, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. dubna 2016 č. j. -128, za účasti Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a obce Chýně, sídlem Hlavní 200, Chýně, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že byla Praha-západ (dále jen "") zkrácena na právu na spravedlivý proces, garantovaném d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zavázal nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.

3. Napadeným usnesením bylo - v řízení o stěžovatelčině žalobě směřující proti vedlejší účastnici na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy - rozhodnuto, že se nepřipouští změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o tři případy poskytnutí reference o stěžovatelce a o zaplacení zadostiučinění ve výši 500 000 Kč.

II.

Procesní předpoklady projednání návrhu

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), nepřípustná.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. uvedla, že s ohledem na ustanovení a (dále jen "") není oprávněna zahájit nové řízení proti téže účastnici řízení za stejné skutkové situace, jejíž základ tvoří stejné právně relevantní skutečnosti, a to stejným typem žaloby i stejným žalobním návrhem pouze s tím rozdílem, že požadovaná výše peněžitého zadostiučinění bude namísto 300 000 Kč činit 500 000 Kč. K otázce přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že ústavní stížnost je jediným prostředkem obrany, neboť odvolání proti napadenému usnesení není podle přípustné.

6. V posledně uvedeném ohledu nutno dát stěžovatelce za pravdu, nicméně to neznamená, že by zde již neexistovaly žádné procesní prostředky, jimiž by stěžovatelka mohla pro ni nepříznivému rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby, resp. jeho právním následkům čelit. V prvé řadě se totiž Ústavní soud neztotožnil s názorem stěžovatelky, že nelze zahájit nové řízení, neboť pokud by bylo "nové" řízení o jejím návrhu v rozsahu, v němž nebyla připuštěna změna žaloby, zastaveno, nastala by situace označovaná jako denegatio iustitiae, přičemž stěžovatelka by se mohla proti takovému postupu bránit cestou řádných i mimořádných opravných prostředků.

7. Krom toho v dané věci lze proti napadenému usnesení brojit v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, neboť dle názoru Ústavního soudu odvolací soud není usnesením podle ustanovení (byť formálně nezrušeným) vázán, a je tudíž oprávněn, resp. povinen je v případě uplatnění relevantní námitky [, g) ] přezkoumat, dále pak je možné návrh podat na změnu žaloby přímo odvolacímu soudu, neboť v odvolacím řízení postup podle není vyloučen (kdy systém neúplné apelace brání pouze tomu, aby mohl být v odvolacím řízení uplatněn nový nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve uplatněným nárokem).

8. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl. S ohledem na tento výsledek nebylo možné uložit účastníkovi řízení, aby nahradil stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu