Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2646/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Stavebního družstva ROZVOJ se sídlem v Ústí nad Labem, Seifertova 465, zastoupeného JUDr. Petrem Kuncem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Máchova 227/8, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. -164, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2015, č. j. -123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl rozsudkem ze dne 15. 9. 2015, č. j. -123, žalobu a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení ve výši 15 515,83 Kč s odůvodněním, že žalovaná (vedlejší účastnice v tomto řízení) byla ve věci zcela úspěšná ( ).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. -1640, potvrdil rozhodnutí s odůvodněním, že také podle něj jsou ve věci dány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalované.

Ústavní soud zaslal stížnost k vyjádření účastníkům řízení i vedlejší účastnici, a poté všechna vyjádření doručil stěžovateli s výzvou k replice. Ústavní soud však nakonec z těchto podání při rozhodnutí nevycházel.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle y základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy své rozhodnutí dostatečně neodůvodnily a nezabývaly se námitkami stěžovatele ohledně výroku o nákladech řízení, které vůbec nevypořádaly.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle .

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecného soudu nedošlo k vykročení z ústavního rámce jeho činnosti - takové pochybení však v daném případě nezjistil. Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn.

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn.

).

Nelze opomenout, že stížnost napadá výroky o nákladech řízení, v jejichž přezkumu je Ústavní soud velmi zdrženlivý. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud je přezkoumává jen tehdy, představují-li zároveň omezení či porušení ústavně chráněného práva stěžovatele. Nalézací soud krátce, ale srozumitelně a logicky, uvedl důvody, na základě kterých o nákladech řízení rozhodl. Odvolacímu soudu lze částečně vytknout až přílišnou stručnost při vypořádání se s námitkami odvolání ohledně náhrady nákladů řízení; přesto nelze v dané věci spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud neshledal, že by tato bagatelní věc měla širší společenský dosah a že napadeným rozhodnutím bylo porušeno některé ústavně zaručené právo, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že v přiznání náhrady nákladů řízení insolvenčnímu správci za zastoupení v rámci incidenčního sporu advokátem, který je zároveň jednatelem společníka insolvenčního správce, nelze spatřovat porušení zákona či rozpor s ustálenou judikaturou. Podstatná je přitom skutečnost, že advokát - jednatel, nebyl zapsán jako tzv. "ohlášený společník" pověřený faktickým výkonem činnosti insolvenčního správce podle , o insolvenčních správcích.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu