Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2400/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Marie Radoňové, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2016, č. j. -69, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2015, č. j. -48, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. září 2014, č. j. -32, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 2 odst. 2, 3 odst. 1 a 3, a 4, 11 odst. 1, 36 odst. 1, 2 a 3 a 37 odst. 3 d (dále jen " "), jakož i v článku 6 odst. 1, 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v článku 11 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, v Protokolu č. 12 k Úmluvě.

Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč.

Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti, stručně řečeno, projevila nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení, které její trestní oznámení měly vyhodnotit jinak, než jak je zamýšlela, a v důsledku toho jí byla způsobena nemajetková újma, která jí však nebyla obecnými soudy napadenými rozhodnutími přiznána; proto navrhla jejich zrušení. Současně navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, kterou vyčíslí k výzvě Ústavního soudu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatelky se zúžila na pouhé tvrzení nerespektování judikatury Ústavního soudu, bez dalšího uvedení, v čem měl citovaný zásah do jejích zaručených práv spočívat. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Především ze spisového materiálu se podává, že službu konající policisté byli povoláni k bytu stěžovatelky, z něhož prosakovala voda do nižších pater. Protože se majitele bytu nepodařilo kontaktovat, policie do bytu vnikla a zabránila dalšímu protékání vody. Uvedený postup stěžovatelka považuje za protiprávní jednání, a proto se obrátila na místně příslušný odbor vnitřní kontroly krajského ředitelství Policie ČR a na Inspekci Policie ČR. Obě její podání byla postoupena vedoucímu územního odboru, který věc prošetřil a podání odložil. Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasí a namítá, že jí nesprávným úředním postupem vznikla nemateriální újma, jejíž náhrady se žalobou domáhala.

Stěžovatelka opakovaně projevuje svůj nesouhlas a z něj dovozuje zásah do svých práv; Ústavní soud však v postupu soudů ve věci neshledal stěžovatelkou namítané pochybení. Nalézací soud řádně žalobu stěžovatelky posoudil, neshledal její oprávněnost a zamítl ji; ani námitky v opravných prostředcích neshledaly soudy jako důvodné. Soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu