Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1225/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti T. V., zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. -29, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2015, č. j. -310, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 odst. 1 a v d (dále jen " "), jakož i v a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 11. 2014, č. j. -272, byl stěžovatel shledán vinným z pokračujícího přečinu podílnictví podle a odst. 2 písm. a) , dílem dokonaného, dílem nedokonaného, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženému na zkušební dobu tří roků. Poškozená byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele citovaným rozsudkem Krajský soud v Plzni zamítl; následné odvolání Nejvyšší soud odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že si je vědom, že Ústavní soud není další instancí soudního přezkumu a v řízení posuzuje, zda byla či nebyla porušena pravidla spravedlivého procesu; je však přesvědčen, že v jeho případě právě taková okolnost nastala. Od počátku řízení ve věci stěžovatel namítal, že právní kvalifikace skutku je chybná, neboť on sám byl poškozen jednáním skutečných pachatelů - spoluodsouzených. Závěr, že byly naplněny znaky úmyslného trestného činu, musí vyplynout z provedeného dokazování při respektu k presumpci neviny, zásadě in dubio pro reo a podílník přitom nemůže nést trestní odpovědnost za škodu způsobenou hlavním pachatelem. Stěžovatel se tak v projednávaném případě nemohl dopustit úmyslného trestného činu, i s ohledem na výši, za kterou předmětné zboží koupil od pachatelů, nemohl způsobit poškozenému žádnou škodu a naplnit tak kvalifikovanou skutkovou podstatu podle druhého odstavce. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak je patrné ze spisu okresního soudu, námitky užité v ústavní stížnosti stěžovatel uplatnil opakovaně a soudy se s nimi vypořádaly - především Nejvyšší soud se jimi v odůvodnění svého usnesení důkladně zabýval. Soudy tedy opakovaně dospěly k závěru o důvodnosti aplikace uvedené skutkové podstaty na jednání stěžovatele.

Stěžovatel si jakožto provozovatel pohostinství s ostatními spoluodsouzenými domluvil, že od nich odebere sudy piva za nižší cenu. Jak přitom vyplynulo z provedeného dokazování, jen stěžovatel tvrdil zaplacení více než dvojnásobku, cena, kterou za odebrané pivo i sudy zaplatil, odpovídala pouze ceně prázdných 50l sudů - pivo by tedy bylo dodáno zcela zdarma, což se příčí jednoduché logice a rozumu - i nezletilého dítěte. Soudy srozumitelně a jasně vysvětlily, co je vedlo k vyslovení závěru o vině stěžovatele v napadených rozhodnutích.

Podle článku 90 y ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem. Respektuje-li přitom podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu, jak již ostatně opakovaně vyjádřil ve svých rozhodnutích, toto hodnocení znovu přezkoumávat. V projednávaném případě taková situace nastala, soudy se jasně a srozumitelně s věcí vypořádaly; zjevně přitom respektovaly zásadu in dubio pro reo i presumpci neviny.

Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic dalšího, co by svědčilo o tom, že bylo zasaženo k tvrzeným zásahům do jeho základních práv. Z napadených rozhodnutí i ze spisu nalézacího soudu je zřejmé, že se obecné soudy věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu; proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení písmeno a) senát proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu