Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2181/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Gabery, zastoupeného Mgr. Danielem Olivíkem, advokátem, sídlem Stodolní 1785/31, Ostrava, proti postupu spočívajícím v nestanovení přiměřené lhůty k prostudování trestního spisu s odůvodněním uvedeným ve sdělení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 17. června 2016 sp. zn. 4 VZV 2/2013 a sdělení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitury Ostrava, 2. oddělení, ze dne 8. června 2016 č. j. OKFK-866-4742/TČ-2012-252502, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitury Ostrava, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhal vyslovení protiústavnosti postupu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen " ") a Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitury Ostrava, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), spočívajícím v nestanovení přiměřené lhůty k prostudování trestního spisu s odůvodněním obsaženým v záhlaví uvedených sdělení, neboť jím bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavní právo na obhajobu podle a d. Dále se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nařídil policejnímu orgánu určit stěžovateli přiměřenou lhůtu k seznámení se s uvedeným spisem.

2. Z obsahu výše uvedených sdělení vrchního státního zastupitelství a policejního orgánu se podává, že policejní orgán obdržel dne 3. 6. 2016 stěžovatelovu žádost o poskytnutí přiměřené lhůty k prostudování spisu podle ustanovení § 166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť lhůta poskytnutá stěžovateli dříve mu připadala nepřiměřeně krátká. Na tuto žádost reagoval policejní orgán výše uvedeným sdělením, v němž uvádí, že zákonné podmínky ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu byly v dané věci dodrženy. Současný obhájce byl o možnosti prostudování spisu informován včas a řádně. Dále policejní orgán poukázal na to, že předchozí obhájce byl o možnosti prostudovat spis informován již dne 30. 3. 2016. Obhájce a stěžovatel využili podle policejního orgánu pouze 6,6 % celkově poskytnutého času k prostudování spisu. V průběhu předchozích tří let přitom měla obhajoba mnoho možností do spisu nahlédnout, k čemuž však přistupovala velmi pasivně. Podstatné úkony byly vždy obhajobě zasílány a nic jí nebrání v tom, aby spis prostudovala v následujících fázích trestního řízení. Z toho důvodu byla žádost stěžovatele zamítnuta.

3. Stěžovatel se následně obrátil na s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu. V záhlaví uvedeným sdělením pak informovalo stěžovatele, že neshledalo důvod k jakýmkoliv opatřením vůči policejnímu orgánu. Ztotožnilo se v podstatě s odůvodněním policejního orgánu. Dle státního zastupitelství je při určení přiměřené doby k nastudování spisu třeba vycházet nejen z počtu stran spisu, ale i z dalších okolností, zejména, zda v předchozích částech řízení bylo obhajobě umožněno do spisu nahlížet a seznamovat se s jednotlivými úkony, což se v dané věci dělo. Výměna obhájce, k níž v průběhu původně stanovené lhůty došlo, nemůže být bez dalšího důvodem pro stanovení delší lhůty podle ustanovení § 166 trestního řádu. Policejní orgán přesto o několik dní lhůtu prodloužil. Obhajoba pak využila minimum poskytnutého času. Dále státní zastupitelství odmítlo námitku obhajoby, dle níž nemohl obhájce v substituci stanovený čas využít, neboť v takovém případě neměl zastoupení přijímat. Státní zastupitelství závěrem zdůraznilo, že obhajoba má možnost seznámit se se spisem i v dalších fázích trestního řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Dle stěžovatele mu nebyla v dané trestní věci poskytnuta přiměřená lhůta k prostudování spisu a učinění možných důkazních návrhů. Spis má bez příloh 130 000 stran textu a obhajobě byla poskytnuta lhůta v délce dvaceti pracovních dnů, což je dle stěžovatele zjevně nepřiměřené. Policejní orgán dle něj nepřihlédl ke skutkové a právní složitosti věci, obsahové náročnosti a povaze vytýkané trestné činnosti. Stěžovatel nesouhlasí, že by účast na úkonech mohla být zaměňována s právem na prostudování spisu. Stejně nepřípadné jsou dle stěžovatele poukazy na změnu obhájce. Ta představuje právo obviněného a jeho využití se nemůže negativně projevit ve stanovení krátké doby pro seznámení se spisem. Mimo to jde dle stěžovatele o právo, které svým charakterem nelze realizovat tak, že k prostudování spisu mohlo dojít již dříve ustanoveným obhájcem, resp. obhájcem, kterého si obviněný zvolil. Byl by tak totiž popřen samotný smysl tohoto práva. Dále stěžovatel bez bližšího vysvětlení poukazuje na změnu právní kvalifikace skutku ze dne 10. 5. 2016, s jejímiž důvody se stěžovatel rovněž měl právo seznámit. Z uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil protiústavnost výše popsaného postupu orgánů činných v trestním řízení a nařídil jim stanovit stěžovateli přiměřenou lhůtu k seznámení se se spisem v dané věci.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž došlo k postupu napadenému ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle .

7. Jádrem stěžovatelových argumentů je tvrzení o nepřiměřenosti poskytnuté lhůty. Ústavní soud se však plně ztotožňuje se závěry obsaženými v uvedených sděleních policejního orgánu a vrchního státního zastupitelství, proti jejichž pravdivosti stěžovatel nijak nebrojí. Ústavní soud je toho názoru, že při stanovování přiměřenosti lhůty podle ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu není možné vycházet toliko z délky spisu, nýbrž i z dalších skutečností. Těmi dle Ústavního soudu mohou být již prokázaná znalost obhajoby stran obsahu důležitých procesních úkonů ve spise obsažených, jakož i procesní postupy obhajoby, zejména rozsah využití stanovené lhůty, ale i procesní "strategie" výměny obhájců. Jakkoliv uvedené ustanovení zakládá právo obviněné osoby prostudovat si vyšetřovací spis, jehož obsah ji však obvykle v té době není neznámý, a rovněž tak trestní řád dává obviněnému možnost změnit svého obhájce, neposkytuje každému jednotlivému obhájci žádný právní předpis možnost kombinací výkonu těchto práv prodlužovat již tak poměrně dlouhou přípravnou fázi trestního řízení. A to zvláště v situaci, kdy je obsah spisu obhajobě v podstatě znám a především bude-li mít obhajoba možnost se s vyšetřovacím spisem, jakož i se spisem soudním, jehož obsah je důkazním těžištěm trestního řízení, bez problémů seznámit. Argumentace obsažená ve výše uvedených sděleních je tak dle Ústavního soudu plně ústavně konformní, neboť právo obhajoby nebylo popsaným postupem neoprávněně omezeno.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu