Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2783/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) Vladimíra Hostomského, 2) Aleše Hostomského, zastoupených JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. -538, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 23. 10. 2015, č. j. -508, a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. 2. 2015, č. j. -457, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, č. j. -457, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali určení práva věcného břemene - služebnosti práva chůze a jízdy průjezdem sousedního domu, umístění přípojek, práva přístupu k nim a společného užívání přístavku na popelnice. V rozhodnutí soud konstatoval, že nebyly splněny zákonné podmínky vydržení, konkrétně atribut dobré víry, že stěžovatelům právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 10. 2015, č. j. -508, potvrdil rozsudek okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. -538, odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozhodnutím se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 19. 8. 2016 a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil. Namítají zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle d spočívající v tom, že jim bylo odepřeno právo odpovídající věcnému břemeni.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupeni advokátem; rovněž není nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů - jeho úkolem je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem, zejména se důkladně vypořádaly s atributem dobré víry jako jednou ze základních podmínek vydržení práva. Pozornost věnovaly i historii případu: oba domy patřily původně jedné rodině, přičemž v roce 1921 došlo ke zřízení služebnosti, vázané nicméně nikoli na vlastnictví domu, nýbrž toliko ve prospěch konkrétních osob (příbuzných). Služebnost zanikla v důsledku převodu obou domů do vlastnictví státu v roce 1960; následně byly domy v roce 1991 vydány původním vlastníkům v rámci restitucí, aniž by ovšem došlo k obnovení věcného břemene - to výslovně vylučovalo i ustanovení poslední věty , o zmírnění následků některých majetkových křivd, v tehdy účinném znění. V roce 1997 pak byl prodán jeden z domů třetí osobě, aniž by však došlo ke smluvnímu (znovu) zřízení věcného břemene. V nyní projednávané věci pak obecné soudy dospěly k závěru, že práva odpovídající věcnému břemeni nelze stěžovatelům přiznat ani z titulu vydržení.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu