Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2716/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti ESOtronik a. s. se sídlem v Praze 5, Voskovcova 1075/45, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2016, č. j. -35, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. -26, spojené s návrhem na zrušení , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2015, č. j. -26, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, ze dne 27. 3. 2013, č. j. 050608/2013/KUSK, o změně povolení k provozování výherního hracího přístroje na období od 1. 1. do 30. 6. 2012. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. -35, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. Proti oběma rozsudkům, jakož i podkladovému správnímu rozhodnutí, se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 15. 8. 2016, navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil, a současně aby zrušil výše uvedený zákon. Namítá porušení zákazu diskriminace podle a zásah do práva na spravedlivý proces podle d, neboť podle se výše poplatku za rok 2012 liší podle toho, kdy byla podána žádost o povolení k jeho provozování.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Správní soudy nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; vyšly z toho, že stěžovatelka svojí argumentací míjí meritum věci, neboť předmětem řízení bylo vlastní povolení k provozování výherního hracího přístroje, nikoli výše poplatku s tím spojeného. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatelka setrvává na této argumentační linii a nemíří na podstatu řízení - podkladovým správním rozhodnutím bylo v intencích , o loteriích a jiných podobných hrách, v tehdy účinném znění, rozhodováno o změně dříve uděleného povolení provozovat výherní hrací přístroj, nikoli o výši poplatku, kterého se týkala zvláštní žádost stěžovatelky - této žádosti správní orgány nevyhověly samostatným rozhodnutím, které ovšem není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci.

Brojí-li stěžovatelka výhradně proti právní úpravě poplatků za provozování výherních hracích přístrojů a její změně provedené s účinností od 1. 1. 2012 , jde o otázky, které nebyly předmětem tohoto řízení. Kasační soud se nicméně věcí zabýval natolik důsledně, že se nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) s námitkami stěžovatelky přesto vypořádal. Vyšel z konstantní judikatury a vyložil, že pokud bylo předmětným zákonem (čl. LXXVIII, přechodná ustanovení) pro rozlišení aplikace staré a nové právní úpravy zakotveno kritérium data zahájení řízení o povolení k provozu výherních hracích přístrojů, jednalo se o hledisko zvolené racionálním a objektivním způsobem a aplikované na všechny subjekty a za totožných podmínek.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítl akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností, sdílí její osud a jímž stěžovatelka navrhuje zrušení uvedeného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu