Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2458/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Petra Rotha, zastoupeného JUDr. Radkou Urbanovou, advokátkou se sídlem ve Šternberku, Horní nám. 47/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 č. j. -200, usneseni Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2014 č. j. -177 a usneseni Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2014 č. j. -162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 7. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že v předcházejícím řízení došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v a d (dále jen " ") a čl. 13 odst. 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb. m. s.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví označenými rozhodnutími bylo stěžovateli znemožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu tím, že nebyl osvobozen od soudního poplatku i přesto, že je jeho finanční situace natolik nepříznivá, že není schopen soudní poplatek uhradit. Stěžovateli rovněž byla odepřena právní pomoc v řízení před soudy a tím i možnost chránit kvalifikovaně své zájmy v řízení před soudem, když nebylo vyhověno jeho návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Vyslovil přesvědčení, že napadanými rozhodnutími byl porušen princip legitimního očekávání, neboť v obdobných věcech bylo jeho návrhu vyhověno (odkazuje na obdobná rozhodnutí). Obecné soudy podle přesvědčení stěžovatele postupovaly příliš formalisticky a nepředvídatelně, nezkoumaly jeho návrh, ať již podle , tak i v celé šíři.

3. Stěžovatel upozorňuje na evidentně nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ( -177), kterým zrušil usnesení soudu I. stupně a řízení zastavil s odkazem na překážku věci rozhodnuté. Uvedený soud v odůvodnění svého rozhodnutí tvrdí, že ve věci již bylo jednou pravomocně rozhodnuto ve věci celého řízení (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -106 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. -121). Dle názoru stěžovatele se však rozhodnutí vztahovala jen k pravomocně ukončenému řízení, nikoliv však pro řízení dovolací, o němž musí být rozhodnuto zvlášť.

4. Stěžovatel je toho názoru, že postupem Nejvyššího soudu došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť v daném řízení nebyly splněny podmínky zastavení dovolacího řízení. Dovolání stěžovatele mělo být podrobeno věcnému přezkumu, a to teprve poté, co by bylo rozhodnuto o jeho žádosti ze dne 5. 6. 2015. Postup Nejvyššího soudu podle stěžovatele představuje zásah do jeho základních práv a svobod (denegatio iustitiae), jež jsou mu garantovány y.

5. Dále stěžovatel poukázal na svůj nepříznivý zdravotní stav a tvrdil, že byla porušena povinnost zajistit osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě jako ostatním osobám dle čl. 13 odst. 1 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, č. 10/2010 Sb. m. s. Napadanými rozhodnutími se dotčené soudy dostaly do rozporu rovněž s judikaturou Ústavního soudu,

6. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Rozhodování o osvobození od soudních poplatků či ustanovení advokáta je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (článek 82 y) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení ze strany soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (obdobně např. viz usnesení ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn.

, usnesení ze dne 28. 6. 2012,

sp. zn.

, usnesení ze dne 20. 11. 2014,

sp. zn.

, usnesení ze dne 5. 8. 2015,

sp. zn.

a řada dalších, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).

9. Dle ustanovení předseda senátu může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

10. Z ustanovení vyplývá, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

11. Z výše uvedeného je zjevné, že účastník řízení může být od soudních poplatků osvobozen v zásadě ve dvou případech. A to tehdy, pokud splní zákonné předpoklady pro své osvobození, nebo pokud jeho případ náleží do taxativně vymezeného výčtu věcí, jež jsou od soudního poplatku osvobozeny ze zákona. Odvolací soud ( -177) zrušil usnesení soudu I. stupně a řízení zastavil s odkazem na překážku věci rozhodnuté, neboť bylo již jednou pravomocně rozhodnuto ve věci celého řízení (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -106 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. -121).

12. Nejvyšší soud k závěrům odvolacího soudu dodává, že je zřejmé, že mezi celou tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem nemůže být příčinná souvislost, neboť ani včasné vyplacení částky 3 058 Kč by zjevně nemohlo zabránit vydání osmnácti rozhodnutí, podle kterých měl žalobce plnit částky mnohonásobně vyšší, a jejichž vydáním (a následnou exekucí) měla žalobci vzniknout škoda ve výši 500 000 Kč. Žaloba však zjevně nemůže být úspěšná ani částečně. Včasné vyplacení částky 3 058 Kč nemohlo zabránit vydání kteréhokoliv z rozhodnutí, která žalobce v žalobě uvedl a která mu měla způsobit škodu. Vyplacením doplatku důchodu na přelomu let 2010 a 2011 na nesplnění těchto závazků ze strany žalobce nemohlo mít vliv, ani kdyby bylo prokázáno.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci samé jde o bezúspěšné uplatňování práva, je i dovolání proti rozhodnutí soudu o nevyhovění žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení , platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska).

14. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit stěžovateli advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( -121) a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení a řízení o dovolání zastavil (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015 sen. zn. uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Poukazuje-li stěžovatel na to, že o jeho žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení nebylo samostatně rozhodnuto, nutno uvést, že jeho předchozí žádosti nebylo vyhověno z toho důvodu, že své právo uplatňoval zjevně bezúspěšně. Na této skutečnosti se ani v dovolacím řízení nic nezměnilo. Ve své podstatě se jednalo o stále totožný předmět soudního řízení.

16. Namítá-li stěžovatel porušení zásad spravedlivého procesu, lze konstatovat, že podle y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. nález

sp. zn.

ze dne 7. 7. 1994 (N 37/1 SbNU 267).

17. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2016

Jan Musil v. r.

předseda senátu