Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3263/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Miroslava Veselého, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -139 ze dne 28. 6. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a násl. d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Praze usnesením č. j. -97 ze dne 30. 12. 2015 potvrdil usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. -88 ze dne 20. 11. 2015, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o určení vlastnictví k blíže určeným nemovitostem a o jejich vyloučení z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Ivem Erbertem, Exekutorský úřad Praha-východ pod sp. zn. 149 EX 6843/13. Následné dovolání stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud odmítl vpředu uvedeným usnesením dle (dále též " "), když shledal, že stěžovatel adekvátním způsobem nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, přičemž jejich naplnění není odvoditelné ani obsahovou interpretací dovolání.

Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel namítl, že dovolací soud nevyřešil jeho námitky v podaném dovolání a rozsudek Krajského soudu v Praze "přikryl". Stěžovatel dále obsáhle cituje ze svého dovolání, odvolání, jakož i a tvrdí, že za situace, kdy uplatnil ve svém dovolání konkrétní dovolací důvody podřaditelné pod ustanovení a tyto řádně odůvodnil, přičemž šlo o námitky konkrétního porušení základních lidských práv a svobod v důsledku postupu odvolacího soudu, neměl dovolací soud podané dovolání odmítnout, ale měl je věcně projednat.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že Nejvyšší soud nepochybil, pakliže odmítl dovolání stěžovatele s odkazem na absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, které nemohl odvodit ani obsahovou interpretací stěžovatelova dovolání, poněvadž stěžovatel ve svém dovolání toliko opakoval argumentaci již uplatněnou v rámci předchozího řízení u nalézacího a odvolacího soudu. Dovolání tedy bylo zjevně nekvalifikované, což ostatně plyne z celého jeho obsahu, a proto také dovolací soud reagoval na stěžovatelovo dovolání stručně. Stejně lze pak charakterizovat i nynější ústavní stížnost, v níž stěžovatel obsáhle cituje ze svých předchozích podání.

Navzdory nesplnění předpokladů přípustnosti dovolání Nejvyšší soud nad rámec uvedl, že právní posouzení provedené odvolacím soudem v otázce (ne)poučení stěžovatele o možnosti podat žádost o ustanovení advokáta dle odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž zmíněné poučení není adresováno každému účastníku řízení bez ohledu na jakékoli okolnosti, ale jen tomu účastníku, u nějž osvobození od soudních poplatků podle přichází v úvahu, což ovšem nebyl případ stěžovatele. Ústavní soud tak nemohl dospět k závěru, že by Nejvyšší soud svým postupem jakkoli zkrátil stěžovatele na jeho právu na spravedlivý proces.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud přikročil k odmítnutí ústavní stížnosti dle jako návrhu zjevně neopodstatněného.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 9. listopadu 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu