Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2182/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti Prabos plus a. s. se sídlem ve Slavičíně, Komenského 9, zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše 19, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, č. j. -93, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, č. j. -56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. -56, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III. a V., výrok IV. téhož rozsudku zrušil a uložil stěžovatelce nahradit náklady odvolacího řízení. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl rozsudek pro uznání podle Soud v řízení shledal, že byly splněny všechny předpoklady pro jeho vydání, neboť stěžovatelka se nevyjádřila na výzvu zaslanou jí soudem podle a o následcích byla řádně poučena podle Stěžovatelka nesplnila svoji povinnost vyjádřit se ve věci a způsobila svým procesním postupem fikci uznání nároku, takže soudu prvního stupně nezbylo, než rozhodnout rozsudkem pro uznání. Odvolací soud neshledal v řízení namítanou překážku věci zahájené podle

Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. -93, dovolání odmítl a uložil stěžovatelce nahradit náklady dovolacího řízení s odůvodněním, že nebyl naplněn žádný z případů jeho přípustnosti a důvodnosti podle a

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle y základních práva a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy postupovaly v řízení i přes existenci překážky věci zahájené (litispendence), která je neodstranitelná a řízení tak mělo být zastaveno.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná podle . K tomuto závěru jej vedou následující skutečnosti:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem; zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy - právo na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí žádné takové porušení ústavního práva zjevně nevyplývá. Porušení zákonné normy obecnými soudy ještě samo o sobě neznamená zásah do ústavního práva.

Stěžovatelka se dostala do nepříznivé procesní situace v důsledku své neodpovědné procesní strategie - prohrála spor u Krajského soudu v Brně, neboť se nevyjádřila ve stanovené lhůtě k žalobě podle , a proto byl následně vydán rozsudek pro uznání podle Tyto skutečnosti nejsou a nemohou být porušením žádného ústavního práva stěžovatelky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně totiž jednoznačně vyplývá, že soud dal stěžovatelce možnost v plném rozsahu procesní práva uplatnit, a to v písemném vyjádření k žalobě. Stěžovatelka však tuto možnost nevyužila, ve sporu byla neúspěšná a nyní se pokouší zvrátit svoji prohru, kterou zapříčinila svojí nečinností.

Také otázkou existence překážky věci zahájené se v řízení obecné soudy dostatečně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru, že podmínky litispendence nebyly dány, jelikož řízení u Městského soudu v Praze se týkalo jiného předmětu. Obecné soudy tak ohledně uvedené námitky postupovaly správně, své úvahy důsledně odůvodnily a nelze jim z pohledu ústavního práva nic vytknout.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu