Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1912/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti R. T., zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem Blansko, Čelakovského 6, proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2015 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 7. 2015 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejích práv ve smyslu , a d (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a odst. 2 písm. c) . Zločinu se dopustila - stručně řečeno - tím, že jako jednatelka o. s. ANYPA, s. r. o., která byla registrována k dani z přidané hodnoty, dne 22. 4. 2011 podala správci daně přiznání k dani z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2011, v němž v úmyslu vylákat výhodu na dani neoprávněně uplatnila nadměrný odpočet daně. Tímto způsobila České republice, zastoupené správcem daně Finančním úřadem pro Pardubický kraj, Územní pracoviště ve Svitavách, škodu ve výši 4 350 000 Kč. Za toto jednání byla stěžovatelka odsouzena podle k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle a byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zamítl ústavní stížností napadeným usnesením. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelka především zevrubně rozebírá skutkový stav a provedené dokazování, a předkládá svou verzi hodnocení s poukazem na rozpory v provedených důkazech. Tvrdí, že zcela zjevným jednostranným přístupem soudů bylo porušeno její právo podle y. Postupem soudů měl být dále porušen a y, neboť stěžovatelka činila vše proto, aby při své činnosti postupovala podle zákona. Soudy však při rozhodování dané věci pominuly, že vnitrostátní právo je třeba vykládat v souladu s právem evropským.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ani přes výzvu Ústavního soudu nepředložila kopii rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, Ústavní soud přezkoumal pouze napadené usnesení Nejvyššího soudu.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, i obsah napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, výše popsané námitky stěžovatelka uplatnila již v rámci svého dovolání. Ústavní soud v takových případech již mnohokrát zdůraznil, že jeho úkolem je toliko ochrana ústavnosti ( y) a nepřísluší mu, aby vystupoval v roli další přezkumné instance v trestním řízení. Námitkami stěžovatelky, směřujícími proti hodnocení provedených důkazů, se Nejvyšší soud ve svém usnesení podrobně zabýval. Objasnil, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. Pod dovolací důvod proto nelze podřadit námitky, v jejichž rámci stěžovatelka namítá nesprávné hodnocení důkazů a vadná skutková zjištění, když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a vlastní verzi skutkového stavu věci. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají provádění a hodnocení důkazů a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel.

Dovolací soud konstatoval, že stěžovatelka dovolací důvod nezaložila na hmotněprávních důvodech, nýbrž se na procesním základě (§ 2 odst. 5 a 6 trestního řádu) domáhala přehodnocení učiněných skutkových závěrů. Nejvyšší soud dále uvedl, že neshledal, že by se soudy při svém hodnotícím postupu dopustily deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu. Podrobně se zabýval i ostatními námitkami stěžovatelky, a pečlivě objasnil důvody, které jej vedly k odmítnutí dovolání.

Ústavní soud uzavírá, že v postupu a rozhodnutí dovolacího soudu neshledal žádné vady ústavněprávního rozměru, které by mohly být důvodem pro jeho kasační zásah.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu