Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2387/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. V., t. č. Věznice Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem, sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2016 č. j. -408, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a 3 , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a M. V., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho právo na soudní ochranu podle a a 2 d (dále jen " "), právo na právní pomoc podle y, právo na rovné postavení účastníků soudního řízení podle y a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle y, jakož i práva vyplývající z a y.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že předmětem řízení, v němž rozhodoval Nejvyšší soud napadeným usnesením, bylo zrušení podílového spoluvlastnictví. Stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které však Nejvyšší soud vyhodnotil jako nepřípustné, neboť stěžovatel nevymezil žádnou právní otázku, která by tuto přípustnost založila. Namítal totiž dle dovolacího soudu pouze vady řízení (konkrétně podjatost soudce a odnětí možnosti jednat před soudem), které jsou tzv. vadami zmatečnostními a jež nejsou dovolacím důvodem. Nejvyšší soud k nim přihlíží pouze v případě přípustného dovolání. Sám stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovateli bylo dle jeho tvrzení postupem Nejvyššího soudu odepřeno právo domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu. Nejvyšší soud sám připustil, že může přihlédnout ke zmatečnostním důvodům, avšak ve věci stěžovatele tak neučinil. Dle stěžovatele není závěr Nejvyššího soudu, dle nějž přihlíží k těmto vadám jen u přípustného dovolání, obhájitelný. Zásadní zmatečnostní důvody musí být dle stěžovatele samy o sobě argumentem zakládajícím přípustnost dovolání. Pouze projednáním těchto námitek v dovolacím řízení je zachováno právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

4. Vzhledem k tomu, že tyto průtahy jsou dle stěžovatele způsobovány aplikací ustanovení a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhl stěžovatel, aby Ústavní soud zároveň zrušil i tato uvedená zákonná ustanovení.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti zákonem a ustálenou judikaturou nastaveným kritériím přípustnosti a projednatelnosti dovolání v občanském soudním řízení. Tím mu dle jeho tvrzení mělo být odepřeno právo na soudní ochranu podle y. Stěžovatel však zřejmě přehlíží, že podmínky a podrobnosti výkonu práv upravených v y jsou upraveny vždy zákonem (srov. y). Systému opravných prostředků tedy nelze využívat dle libosti každého z účastníků soudního řízení, nýbrž pouze podle příkazů zákonodárce, kterému je samotným y dána nepřímo kompetence k vytvoření obecného systému opravných prostředků. Pro obecné soudy, a rovněž pro Ústavní soud, jsou tak tyto zákonné podmínky závazné, pokud zákonodárce nepřekročí mantinely, které mu ústavní pořádek pro výkon uvedené kompetence dává. K tomu však v dané věci nedošlo. Institut žaloby pro zmatečnost sleduje účel nezahlcování Nejvyššího soudu specifickým druhem námitek, k jejichž posouzení jsou v prvním sledu lépe vybaveny soudy nižších stupňů, které mohou kupř. snadněji posoudit obsah vlastního spisu, provést případné šetření podezřelých okolností, či doplnit již provedené dokazování. Tím úprava tohoto institutu sleduje dle Ústavního soudu legitimní účel, který nepotlačuje či "nevyprazdňuje" obsah práv upravených v y, zejména práv na včasná, nestranná a základní práva a svobody respektující soudní rozhodnutí. Nejvyšší soud tak svým postupem v mezích zákona (srov. y, resp. y a y) neporušil ústavní práva stěžovatele.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

8. Pro rozhodnutí o návrhu na zrušení ustanovení a 3 je pak podstatné především to, že vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nemůže již ve smyslu své ustálené judikatury zabývat tímto návrhem. Ve smyslu jde totiž o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osud odmítnuté ústavní stížnosti. Ústavní soud proto návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona odmítl podle a jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu