Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2399/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Radoňové, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem, sídlem Valdštejnovo nám. 76, Jičín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2016 č. j. -80, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2015 č. j. -56 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. ledna 2014 č. j. -39, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to pro porušení svých základních práv podle , , a 2 a d (dále jen ), namítá též porušení , a 3, y, a y.

2. Předmětem soudního řízení v prvním stupni byla žaloba stěžovatelky na náhradu škody a nemajetkové újmy podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), kterou Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem zamítl. Tento rozsudek byl následně potvrzen napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost.

3. Pochybení soudů, jímž mělo být zasaženo do jejích základních práv, spatřovala stěžovatelka v nesprávném právním posouzení věci.

4. Obsah ústavní stížnosti nicméně nebylo třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, byl nejprve povinen posoudit, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány procesní podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Tato podmínky splněna nebyla a ústavní stížnost byla proto podána opožděně. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo dle "Potvrzení o dodání a doručení do datové zprávy", založeném na č. l. 80 spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. , doručeno do datové schránky právního zástupce stěžovatelky dne 28. 4. 2016. Ústavní stížnost však byla poštovnímu doručovateli předána až dne 19. 7. 2016 (Ústavnímu soudu byla doručena dne 20. 7. 2016), tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu dosud nebylo řádně doručeno, neboť zaslaná jejímu právnímu zástupci neobsahuje všechny předepsané formální zákonné náležitosti soudního rozhodnutí, protože chybí mj. podpis toho, kdo ji vydal, a razítko soudu. Stěžovatelka má z těchto důvodů za to, že jí ještě lhůta k podání ústavní stížnosti nezačala běžet. Této námitce nelze přisvědčit, neboť ze spisového materiálu (č. l. 80) je zjevné, že rozhodnutí o posledním procesním prostředku, tj. rozhodnutí o dovolání, bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno v souladu se , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (zejména ), ve spojení s , tj. do datové schránky, v podobě elektronického stejnopisu (ten stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti) s elektronickým podpisem nebo značkou. Požadavek stěžovatelky, aby takto doručované soudní rozhodnutí obsahovalo podpis toho, kdo jej vydal, a razítko soudu, platná právní úprava nevyžaduje.

8. Bez ohledu na opožděné podání ústavní stížnosti spatřuje stěžovatelka nutnost jejího posouzení ve svém přesvědčení, že předmět této ústavní stížnosti svým významem přesahuje její zájmy, neboť zasahuje rovněž do zájmů jiných osob, protiprávně zapsaných v katastru nemovitostí jako vlastníků majetku, který náleží jen stěžovatelce. K tomu je nutno uvést, že výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti v podobě přesahu do vlastních zájmů stěžovatele, k níž uvedené tvrzení zjevně směřuje, nepřipouští pro případ návrhu opožděného, nýbrž návrhu nepřípustného [srov. a odst. 2 písm. a) ].

9. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu