Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2087/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Mísaře, zastoupeného Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Na Kovárně 472/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. -20, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č. j. -20, spojené s návrhem na zrušení , o důchodovém pojištění, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. -20, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 2. 2015, č. j. X., o přiznání starobního důchodu. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, č. j. -20, zamítl kasační stížnost proti rozsudku městského soudu. V odůvodnění se neztotožnil s argumentací stěžovatele o protiústavnosti, popř. vyloučení aplikace , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na jeho případ; dobu studia je třeba považovat za náhradní dobu pojištění (v rozsahu 80 %) a nelze ji hodnotit jako (plnohodnotnou) dobu zaměstnání, byť tak stanovila dřívější úprava , o sociálním zabezpečení, účinného v době jeho studia.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu, jakož i proti předcházejícímu správnímu rozhodnutí se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 28. 6. 2016, navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil a současně aby zrušil uvedené ustanovení zákona, na kterém správní soudy založily svá rozhodnutí. Obsahem argumentace namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že mu při výpočtu starobního důchodu byla doba studia započtena jako náhradní doba pojištění podle zákona o důchodovém pojištění - a zhodnocena toliko v rozsahu 80 % - měla mu ovšem být zhodnocena v plném rozsahu jako doba zaměstnání, jak stanovil , účinný v době jeho studia; jedná se o nepřípustnou retroaktivitu.

Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti. Takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy se řádně vypořádaly s otázkou použití § 13 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění při přiznání a stanovení výše starobního důchodu stěžovatele. Srozumitelně vyložily, že se nemohlo jednat o nepřípustnou retroaktivitou zákona, neboť pro nárok na starobní důchod a jeho výši byla určující právní úprava účinná v době, kdy stěžovatel splnil podmínky pro vznik nároku, tedy získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl důchodového věku - bylo tedy třeba použít účinný v příslušném období, a to včetně (srov. i a násl. téhož zákona). Nebylo naopak možné vycházet z právní úpravy účinné v minulosti, tedy podle bodu 4 , o sociálním zabezpečení, účinného v době studia (od 1. 9. 1970 do 16. 5. 1975), byť by její použití bylo pro stěžovatele výhodnější.

Kasační soud se výslovně zabýval i ústavní konformitou zákona o důchodovém pojištění, přičemž neshledal důvody k předložení věci Ústavnímu soudu v intencích y; Ústavní soud se s jeho hodnocením ztotožňuje a konstatuje, že ani on neshledal rozpor tohoto ustanovení s ústavním pořádkem. V této souvislosti dodává, že v oblasti důchodových předpisů nelze vycházet ze zásady, jaká se uplatňuje např. v trestním nebo přestupkovém právu, totiž že je třeba vycházet z té právní úpravy účinné v průběhu času, pro adresáta nejpříznivější, jinými slovy provést zápočet dob podle té z právních úprav účinných v průběhu desítek let účasti stěžovatele na důchodovém pojištění, který by vedl k maximalizaci jeho důchodových nároků.

O zásahu Ústavního soudu by bylo možno uvažovat v krajním případě takové následné změny zákona, která by znamenala extrémní zásah do právní jistoty a legitimního očekávání pojištěnců; o takový případ ovšem v projednávané věci zjevně nejde. V této souvislosti lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu týkající se retroaktivity důchodových předpisů - viz např. nález ze dne 13. 11. 2007,

sp. zn.

(N 190/47 SbNU 465), nebo usnesení ze dne 9. 2. 2016,

sp. zn.

, či usnesení ze dne 9. 8. 2006,

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz). Obsáhle a výstižně se touto problematikou zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 24. 8. 2010, č. j. -80, nebo ze dne 24. 10. 2007, č. j. -73 (dostupné na www.nssoud.cz), poukázat lze rovněž na rozbor provedený právní naukou in ŠTEFKO, M. Otazníky ohledně ústavní ochrany práva seniorů na uspokojivé hmotné zabezpečení ve stáří. Časopis pro právní vědu a praxi, 2016, č. 2, s. 175.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu