Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 752/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. I., zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, sídlem 8. března 21/13, Liberec - Kristiánov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2015 č. j. -34, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. června 2015 č. j. -213, a proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. listopadu 2014 č. j. -186, za účasti Nejvyššího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností, podle písm. d) y (dále jen " ") stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, když v daném řízení byla uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a byl jí vyměřen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle a podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

2. Z napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že trestná činnost, pro kterou byla stěžovatelka odsouzena, spočívala, stručněji shrnuto, v nahlašování dopravních nehod a nehodových dějů, ke kterým ve skutečnosti nedošlo, a takto neoprávněném získávání plnění z havarijního pojištění.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka nesouhlasí se skutkovými závěry obecných soudů, neboť má za to, že se příliš opírají o znalecký posudek Ing. R. Čepka. Tento znalec ve svých závěrech kategoricky vyloučil nehodové děje, jaké popsala při uplatňování pojistného plnění, avšak stěžovatelka je přesvědčena, že při zpracování svého posudku nepostupoval správně. Poukazuje na to, že v případě jiného nehodového děje, ke kterému zpracovával posudek rovněž znalec Čepek, došlo k tomu, že byl vypracován revizní znalecký posudek a tento byl vůči práci uvedeného znalce kritický, a bylo konstatováno, že prezentoval technicky nekorektní výpočet. Dle stěžovatelčina názoru pokud znalec Ing. R. Čepek nepostupoval správně v jednom případě a jeho znalecký posudek bylo třeba označit za chybný, je nutné vycházet z premisy, že i znalecký posudek, kterým byl podložen závěr o vině v nyní posuzované věci, je zpracovaný chybně, respektive k tomu nezpůsobilou osobou. Nutno též upozornit, že posudek byl zpracován až s velkým časovým odstupem po daných nehodách a jen na základě omezeného množství podkladů. Ve věci podávala i dovolání, avšak Nejvyšší soud na místo toho, aby takováto pochybení soudu prvého stupně a soudu druhého stupně napravil, dovolání odmítl.

4. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval náležitostmi ústavní stížnosti, přičemž nezjistil, že by nesplňovala procesní předpoklady předepsané k jejímu projednání, včetně požadavků na právní zastoupení dle až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a na vyčerpání veškerých zákonných procesních prostředků k ochraně práva podle .

IV. Vlastní posouzení věci

6. Ke stěžovatelčině argumentaci směřující proti hodnocení důkazů Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srovnej a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Pouze situace, kdy by bylo možno usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soudy učinily, a právními závěry soudů, jinými slovy, kdy by jejich rozhodnutí svědčila o libovůli v rozhodování, by mohla být důvodem k zásahu Ústavního soudu. Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Nesouhlas stěžovatelky s hodnocením důkazů obecnými soudy nemůže sám o sobě vést k závěru o porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

7. Stěžovatelka zpochybňuje závěry znaleckého posudku Ing. Čepka, nicméně soud prvého i druhého stupně tento posudek a jeho relevantnost velmi podrobně hodnotily. Za situace, kdy své závěry řádně odůvodnily, není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení soudů obecných. Lze ostatně stěží souhlasit se stěžovatelčinou tezí, že pokud znalec vytvoří znalecký posudek a tento se v následném revizním posudku stane předmětem určité kritiky, znamenalo by to, že jsou snad "automaticky" zpochybněny veškeré další znalecké posudky vytvořené shodným znalcem. Naopak každý znalecký posudek je nutno hodnotit primárně v rámci posuzování konkrétního skutku, ve vztahu ke kterému byl vypracován. Tak obecné soudy v dané věci také učinily, kdy lze dodat, že předmětný znalecký posudek nehodnotily samostatně, ale ve spojení s dalšími materiály a informacemi o hlášených nehodách, které měly k dispozici, jako byla pořízená fotodokumentace.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu