Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1739/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti JUDr. Milana Paláčka, zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č. j. , 356/2015-153, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. května 2015 č. j. -65 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. července 2015 č. j. -122, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. května 2016, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a soudní ochranu vyplývající z a 38 odst. 2 d (dále jen " ") a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 4. května 2015 č. j. -65 ve věci oprávněné PORADCE s. r. o. proti povinnému stěžovateli zamítl návrh stěžovatele na odklad exekuce pro peněžité plnění. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Obvodní soud pro Prahu 5 poté vydal opravné usnesení ze dne 10. července 2015 č. j. -122, kterým opravil odůvodnění svého usnesení ze dne 4. května 2015 č. j. -65. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. února 2016 č. j. , 356/2015-153 usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. května 2015 č. j. -65 a ze dne 10. července 2015 č. j. -122 potvrdil.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal průběh řízení před obecnými soudy a vyjádřil nesouhlas s napadenými rozhodnutími. Podle názoru stěžovatele soudy řádně a odpovědně neposoudily všechny důvody, které ve svém návrhu uváděl, ani se s nimi s uvedením konkrétních skutečností a důvodů, které je k jejich rozhodnutí vedly, v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádaly. Z tohoto důvodu považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 stěžovatel rovněž vytýkal, že opravné usnesení mu nebylo řádně doručeno, neboť bylo doručeno prostřednictvím datové schránky advokáta, přestože v dané věci jako advokát není činný. Odvolání proti opravnému usnesení proto podal jen z procesní opatrnosti. Nesprávný postup soudu prvního stupně stěžovatel spatřuje také v tom, že měl postupovat podle a násl. , tedy měl odvolání ihned odeslat soudu odvolacímu. Stěžovatel současně zpochybnil správnost exekučního titulu, tedy rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. srpna 2011 č. j. -55. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 1994

sp. zn.

(N 49/2 SbNU 87) a ze dne 16. února 1995

sp. zn.

(N 10/3 SbNU 51).

4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, seznámil se s kopií spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. , přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že k porušení namítaného základního práva stěžovatele v předmětné věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. V posuzovaném případě Ústavní soud výše naznačená pochybení neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně vyplývá, že tyto soudy se celou věcí zabývaly, vypořádaly se s předestřenými tvrzeními stěžovatele a v odůvodnění svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

7. Soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě nebyla shledána existence žádného řízení, jehož výsledek, tj. rozhodnutí v něm vydané, by zakládalo důvod pro zastavení předmětné exekuce vedené proti stěžovateli pro vymožení peněžité pohledávky přiznané pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu. Námitky vznesené stěžovatelem proti nalézacímu řízení jsou podle názoru soudu prvního stupně v této fázi exekučního řízení irelevantní, soud k nim nepřihlížel.

8. Odvolací soud se pak ztotožnil se závěry učiněnými soudem prvního stupně. K námitce stěžovatele, že v případě jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. května 2015 č. j. -65 mělo být postupováno v souladu s ustanovením a násl. a věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí, odvolací soud nespatřoval v postupu soudu prvního stupně pochybení, když v souladu s ustanovením a při zjištění nastalé situace zajistil včasnou nápravu vydáním opravného usnesení a teprve poté věc předložil k rozhodnutí o odvoláních stěžovatele. Shodně pak odvolací soud posoudil i námitku stěžovatele týkající se doručení opravného usnesení ze dne 10. července 2015 č. j. -122 exekutorem stěžovateli prostřednictvím datové schránky. Uvedená písemnost, resp. rozhodnutí se dostalo do dispozice stěžovatele v souladu s ustanovením a násl. dne 28. července 2015, jak sám uvedl, když faktické doručení tak nepopřel a lze jej považovat za řádné a účinné, kdy nad to učinil procesní úkon v podobě blanketního odvolání, jež následně na výzvu soudu prvního stupně doplnil.

9. K tomu ústavní soud doplňuje, že ve vztahu k doručování opravného usnesení prostřednictvím datové schránky stěžovatele sice došlo ze strany exekutora k pochybení, avšak to nevedlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, který mohl realizovat svá procesní práva v plném rozsahu. Při doručování soudních písemností (i písemností soudního exekutora) platí takzvaný materiální princip - je podstatné, zda se stěžovatel měl objektivně možnost s doručovanou písemností seznámit, což v tomto případě nepochybně měl.

10. Za výše uvedených okolností proto nemohou mít relevanci ani odkazy stěžovatele na právní závěry uvedené v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k jeho posuzované věci.

11. Ústavní soud v minulosti uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005

sp. zn.

(N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a legitimního očekávání však nelze považovat případy, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna tak, jak tomu bylo v předmětném případě.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu