Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3412/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti L. V., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 20, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2016, č. j. -294, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 4. 2016, č. j. -241, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 12. 4. 2016, č. j. -241, jmenoval kolizního opatrovníka v řízení o změně úpravy styku otce (stěžovatele) s jeho nezletilým synem a výkonu rozhodnutí o úpravě styku s ním. Kolizním opatrovníkem jmenoval Městskou část Praha 19 (OSPOD); své rozhodnutí odůvodnil tím, že opatrovník v podobě orgánu sociálně právní ochrany dětí je nezbytný s ohledem na právní úpravu obsaženou v ustanovení , o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), ve spojení s , .

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 6. 2016, č. j. -294, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně s odůvodněním, že z obsahu soudního spisu nevyplývají žádná pochybení ustanoveného opatrovníka v předchozím řízení, která stěžovatel v odvolání namítal. Odvolací soud naopak uvedl, že z dosavadního postupu kolizního opatrovníka je zřejmé, že pomáhá rodičům ve vzájemné komunikaci, která je pro zdárný vývoj jejich nezletilého dítěte nutná, a hájil jeho zájmy, vedl-li rodiče k respektování přání dítěte, pokud jde o způsob trávení volného času o prázdninách.

Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2016 a navrhuje jejich rušení. Namítá porušení Úmluvy o právech dítěte, zásah do práva na spravedlivý proces podle d, na rodičovství, zvláštní ochranu dětí a do práva na péči a výchovu dětí podle a 4 d. Zásah do uvedených práv spatřuje stěžovatel v tom, že obecné soudy nepostupovaly v souladu s z. ř. s., nevypořádaly se s předloženými důkazy stěžovatelem a svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily; jmenovaný opatrovník nemůže dostatečně hájit zájmy dítěte.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle 30 odst. 1 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle . K tomuto závěru jej vedou následující skutečnosti:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem; zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy - právo na spravedlivý proces. Z napadeného rozhodnutí žádné takové porušení ústavního práva zjevně nevyplývá.

V odůvodnění napadených rozhodnutí je přesvědčivě a srozumitelně vysvětleno, že opatrovník je jmenován v souladu s § 469 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 892 odst. 3 o. z. Je zřejmé, že jmenovaný opatrovník dosud vykonával svoji činnost v zájmu nezletilého dítěte a dostatečně pomáhal urovnat vztahy mezi rodiči. K námitkám stěžovatele ohledně střetu zájmu opatrovníka se zájmy dítěte lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014,

sp. zn.

: "Úkolem kolizního opatrovníka je hájit jen a pouze zájem nezletilého dítěte, přičemž je zjevné, že při výkonu opatrovnické funkce dochází nikoli výjimečně k tomu, že stanovisko opatrovníka je odlišné od procesního zájmu jednoho z rodičů." Odlišný pohled opatrovníka od názoru stěžovatele proto ještě neznamená rozpor se zájmy dítěte, natož zásah do ústavních práv stěžovatele.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu