Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2482/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti R. Š., zastoupené Mgr. Lukášem Kykalem, advokátem se sídlem v Říčanech, Akátová 185/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, č. j. -489, Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2015, č. j. -434, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 7. 2015, č. j. -414, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 27. 7. 2015, č. j. -414, zamítl návrh stěžovatelky a jejího manžela na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením ze dne 30. 5. 2012. V odůvodnění konstatoval, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí není nevhodný, ba naopak vzhledem k výši pohledávky 1 143 723 Kč nelze pohledávku uspokojit jiným způsobem. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2015, č. j. -434, potvrdil usnesení okresního soudu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 4. 2016, č. j. -489, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu.

Proti usnesením obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 26. 7. 2016 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanovení d, který spatřuje v chybném právním posouzení a nedostatečném vypořádání námitek odvolacím soudem. Zpochybňuje vymáhanou pohledávku, poukazuje na vady notářského zápisu jako exekučního titulu a okolnost, že jí povinnost k náhradě škody byla uložena i přímo trestním rozsudkem.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Přestože petitem stížnost výslovně směřuje pouze proti usnesení odvolacího a nalézacího soudu, argumentací brojí i proti usnesení dovolacího soudu, které stěžovatelka rovněž přiložila a od jehož doručení počítala lhůtu k podání. Ústavní soud proto podrobil přezkumu i usnesení dovolacího soudu; neshledal však pochybení, která by znamenala zásah do ústavně zaručených práv nebo svobod.

Obecné soudy vyšly z toho, že vymáhaná pohledávka vzešla z protiprávního jednání stěžovatelky, odsouzené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , pro zločin zpronevěry prostředků, které jako výkonná úřednice (soudní vykonavatelka) Okresního soudu Praha-východ přebírala v rámci své pracovní činnosti. Trestním soudem byla stěžovatelce současně uložena povinnost nahradit okresnímu soudu způsobenou škodu; mimoto byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 2. 2. 2012, č. NZ 36/2012, N 37/2012, který je vlastním podkladem sporného výkonu rozhodnutí a jímž došlo k vypořádání majetkových nároků mezi Okresním soudem Praha-východ a stěžovatelkou.

Obecné soudy reagovaly na tvrzení stěžovatelky a svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem; konstatovaly, že v minulosti opakovaně navrhovala zastavení výkonu rozhodnutí, přičemž při vypořádání těchto návrhů byla přezkoumávána mj. i způsobilost exekučního titulu. V nyní napadených rozhodnutích se soudy zaměřily na volbu způsobu provedení výkonu; důsledně odůvodnily závěr, že výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nejen není nevhodný, ale vzhledem k majetkovým poměrům stěžovatelky a výši 1 143 723 Kč pohledávku ani nelze uspokojit jinak.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. říjen 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu