Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2340/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Milana Fialy a 2. Jaroslavy Fialové, zastoupených Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2015 č. j. S 16787/RD9/MSPH, Fj 282862/2015/MSPH, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. července 2016, stěžovatelé podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces a účinnou právní ochranu podle d (dále ne "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní stížnost stěžovatelé spojili s návrhem na zrušení ustanovení , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen "z. v. r.").

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015 č. j. 16787/RD9/MSPH, Fj 282862/2015/MSPH, rozhodl ve výroku I. o zápisu Společenství vlastníků domu X. do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Výrokem II. zamítl návrh v části požadovaného zápisu dne vzniku společenství ke dni 30. prosince 2013. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. podané odvolání odmítl podle , neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyjádřili nesouhlas se závěry učiněnými ve věci Vrchním soudem v Praze a jeho rozhodnutí považují za nesprávné. Stěžovatelé namítali, že ve věci návrhu navrhovatele Obyvatelé-Servis s.r.o. na zápis do rejstříku společenství vlastníků jednotek bylo postupováno v rozporu s hmotným právem a k této vadě měl soud přihlížet z úřední povinnosti. Vrchní soud při svém rozhodování vycházel z právní úpravy, která je podle názoru stěžovatelů protiústavní a zakládá zcela neodůvodněnou nerovnost. Z tohoto důvodu navrhli, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 84 z. v. r. Na podporu svých tvrzení odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2015 sp. zn. .

4. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatelů, jehož se dovolávají, nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle y a Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. V posuzovaném případě Ústavní soud výše naznačená pochybení neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vyplývá, že tento soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Stěžovatelům vysvětlil, že v intencích § 84 z. v. r. jediným účastníkem řízení před soudem prvního stupně, v němž bylo vydáno odvoláním napadené usnesení, byl navrhovatel, tj. Obyvatelé-Servis s. r. o.; ten však odvolání proti přezkoumávanému usnesení soudu prvního stupně nepodal. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

7. K odkazu stěžovatelů na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2015 sp. zn. je třeba zdůraznit skutečnost, že v tomto řízení podal včasné odvolání navrhovatel, a nikoliv někdo, kdo k podání odvolání není oprávněn. Proto uvedený odkaz nemůže mít relevanci na právní závěry, uvedené v ústavní stížností napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. , neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci stěžovatelů. Jakkoliv hmotně-právní námitky stěžovatelů pravděpodobně nepostrádají relevanci, procesní postup, který zvolili stěžovatelé, neumožňoval obecným soudům rozhodnout jinak.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou. Společně s ústavní stížností byl odmítnut i návrh s ní spojený na zrušení ustanovení z. v. r., neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu