Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 392/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Mgr. Petra Slouka, zastoupeného Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, č. j. -553, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 11. 2015, č. j. -553, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č. j. -498, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 3. 2014, č. j. -462, ve věci určení dědického práva a vyslovení neplatnosti závěti. Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 3. 2. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto, přestože podle jeho přesvědčení splňovalo zákonné podmínky projednání.

Ústavní soud nejprve konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Takové pochybení v dané věci neshledal.

Nejvyšší soud nepřekročil ústavní mantinely své rozhodovací činnosti, odmítl-li dovolání stěžovatele se stručným odůvodněním podle , věty první, Konstatoval, že v řízení o dovolání nelze pokračovat pro nedostatky spočívající v tom, že neobsahuje způsobilé vymezení, v čem stěžovatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( ve spojení s -238a ), a byl v něm uplatněn jiný dovolací důvod než podle - stěžovatel nenamítal nesprávné právní posouzení věci, nýbrž namítl nesprávné hodnocení důkazů.

Ústavní soud ověřil - mj. i z vlastního textu dovolání, které přiložil k ústavní stížnosti - že stěžovatel v něm obsahově brojil výhradně proti skutkovým závěrům soudů; jádrem argumentace namítal pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že přijal skutkové závěry nalézacího soudu, rezignoval na svoji povinnost je přezkoumat a učinil nesprávný závěr o korektnosti dokazování, na jehož základě byla posuzována otázka platnosti závěti a které bylo založeno na dvou znaleckých posudcích a svědeckých výpovědích. Na závěru o ústavní konformitě napadeného usnesení nemůže nic změnit ani okolnost, že stěžovatel do dovolání zahrnul obecný (formální) odkaz na odklon podřízených soudů od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu