Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2142/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Martina Stehlíka, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mezníkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 11, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 30. 6. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že se stěžovatel domáhal postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " "), peněžité náhrady ve výši 47 281 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení o povinnosti zaplatit cca 13 000 Kč představující kupní cenu mobilního telefonu. Řízení celkově trvalo přibližně 2 roky a 8 měsíců a bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím soudu prvního stupně. Ministerstvo spravedlnosti rozhodující o uplatněném nároku na náhradu nemateriální újmy sice průtahy v řízení shledalo, rozhodlo však, že dostačující satisfakcí je konstatování porušení práva stěžovatele na projednání jeho věci v přiměřené době a ke stejnému závěru dospěly i obecné soudy v napadeném řízení. Stěžovatel tvrdí, že tím došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zakotveného v d, neboť má zato, že mu soudy neposkytly adekvátní ochranu a rozhodovaly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; nemá postavení obecného soudu dalšího stupně a nepřísluší mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, dojde-li z jejich strany k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva, resp. stanovení adekvátního způsobu náhrady nemajetkové újmy. V tomto směru však obecné soudy svých povinností řádně dostály; skutečnost, že rozhodly jinak, než stěžovatel požadoval, nepředstavuje porušení ústavně zaručených práv.

Stěžovatel vedl před soudy bagatelní spor a jako odškodnění za průtahy požadoval částku násobně vyšší, než byla samotná hodnota sporu. Vycházel přitom zjevně ze stanoviska Nejvyššího soudu, které obsahují doporučený postup výpočtu této náhrady, avšak již pominul znění § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu, podle kterého je peněžní náhrada možná toliko v případech, ve kterých újmu "nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující". Obecné soudy však konstatování porušení práva dostatečným shledaly, tento svůj názor řádně odůvodnily a Ústavní soud napadeným rozhodnutím nemá co vytknout ani v rovině běžného práva, natož v rovině práva ústavního.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí stěžovatelem tvrzené porušení ústavně zaručeného práva podle y neshledal, a neshledal ani porušení základního práva plynoucího z y, jehož možné porušení se nabízelo spíše, ačkoliv o něm se stěžovatel ve stížnosti nezmiňoval; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu