Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2672/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti společnosti PHARMOS, a. s., sídlem Těšínská 1349/296, Ostrava, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem, sídlem Mojmírovců 41, Ostrava - Mariánské Hory, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2016 č. j. -114, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. února 2016 č. j. -55, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a společnosti EURODOM, spol. s r. o., sídlem Lukášova 184/1, Praha 3 - Žižkov, a Ing. Alexandre Loukinova, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, právo na soudní ochranu a právo na zákonného soudce.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, přitom vyplývá, že v záhlaví citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. února 2016 č. j. -55 byl vydán jako rozsudek pro uznání. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka jako vedlejší účastnice na straně žalovaného odvolání, to však bylo v záhlaví citovaným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") odmítnuto, neboť žalovaný, jehož stěžovatelka jako vedlejší účastnice v řízení podporovala, se práva odvolání vzdal. Proto odvolání podané vedlejší účastnicí - v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelkou - nebylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen " "), přípustné.

3. Stěžovatelka pak v ústavní stížnosti uzavírá, že řízení, v němž byl vydán rozsudek pro uznání, bylo vedeno soudcem v rozporu s rozvrhem práce (došlo tak k porušení práva na zákonného soudce), stěžovatelka navíc nebyla vyrozuměna o nařízeném jednání před nalézacím soudem a rozsudek nalézacího soudu jí nebyl v rozporu se zákonem doručen. Nadto se stěžovatelka domnívá, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, což v ústavní stížnosti podrobně vysvětluje. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud žádá o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že je částečně opožděná [ ] a částečně zjevně neopodstatněná [ ].

5. Opožděná je ústavní stížnost ve vztahu k rozsudku obvodního soudu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nebylo podle ze zákona přípustné - v ústavní stížnosti se ani opak netvrdí - a stěžovatelka proti citovanému rozsudku měla brojit (jestliže byla skutečně přesvědčena o porušení svých ústavně zaručených práv) ústavní stížností bez toho, že se domáhala jeho přezkumu ze strany městského soudu. Protože tak ale neučinila a podala ústavní stížnost teprve poté, co vyčkala rozhodnutí odvolacího soudu o zcela jednoznačně nepřípustně podaném odvolání, je nutno na tuto část ústavní stížnosti nazírat jako na opožděnou, jelikož byla zjevně podána až po marném uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytoval ( ).

6. Zjevně neopodstatněnou byla ústavní stížnost shledána v té části, kterou brojí proti v záhlaví citovanému usnesení městského soudu. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

7. V dané věci přitom odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaný, jehož stěžovatelka v řízení podporovala, se práva odvolání účinně vzdal, není odvolání stěžovatelky přípustné. Za této procesní situace městskému soudu nezbylo, než odvolání podané stěžovatelkou, jako vedlejší účastnicí na straně žalovaného, odmítnout podle Takový postup městského soudu nemohl vést k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky.

8. Za tohoto stavu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle ustanovení cit. zákona jako návrh opožděný.

9. Za této situace Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle , jelikož by to bylo zjevně neúčelné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu