Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 542/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 15, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2016, č. j. -155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, č. j. -33, a proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2015, č. j. -100, a Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. března 2015, č. j -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1, v a v odstavci 2 d (dále jen " ").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle odstavce 1 písmene a) , přečinu poškození cizí věci podle odstavce 1 a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále mu byl uložen zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. května 2015 zrušil rozsudek soudu prvního stupně, znovu rozhodl tak, že shledal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle odstavce 1 písmene a) a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výměře 24 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání čtyř měsíců; dále mu byl uložen zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele (výrok I.), zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2015 (výrok II.) a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout (výrok III.). Následně Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 7. ledna 2016 napadený rozsudek, kterým k odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě zrušil výrok o trestu a při nedotčeném výroku o vině uložil stěžovateli úhrnný peněžitý trest ve výši 25 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců, a dále mu uložil zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že soudy v jeho věci dospěly k nesprávnému závěru, neboť špatně vyložily vzájemný vztah příslušných právních norem a nesprávně aplikovaly ustanovení trestního zákona o krajní nouzi. Právě v rámci tohoto institutu stěžovatel jednal, když zastřelil psa ve chvíli, kdy hrozilo, že strhne srnce. V postupu soudů ve své věci shledal zkrácení v zaručených právech a požaduje zrušení napadených rozsudků.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, a proto povolán reagovat pouze na taková pochybení orgánů činných v trestním řízení, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V projednávaném případě však takové pochybení neshledal.

Ústavní soud má na rozdíl od stěžovatele za to, že soudy se ve svých rozhodnutích správně aplikovaly ustanovení o krajní nouzi. Stěžovatel tvrdil, že jednal v krajní nouzi, když zastřelením psa zabránil stržení srnce, na kterého přes hodinu čekal, aby jej mohl odstřelit. Učinil tak proto, aby zabránil vzniku škody spočívající ve ztrátě srnce, jehož hodnota převyšovala hodnotu zastřeleného psa. Soudy rovněž správně vyložili příslušné právní normy, především , o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje situaci, kdy může být toulavé zvíře (pes, kočka) zastřeleno. V ustanovení odstavce 1 písmene e) je přímo vyloučeno učinit tak blíže než 200 metrů od nejbližšího obydlí a nesmí se jednat především o psy ovčáckých a loveckých plemen. V daném případě stěžovatel porušil tato přesně stanovená omezení (německý ovčák, 123,7 m od nejbližšího obydleného domu). Dále následným jednáním porušil povinnosti dané myslivecké stráži v ustanovení odstavci 2 , o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

Hmotně právní posouzení věci provedené nalézacím soudem bylo i v rámci řízení o opravných prostředcích opakovaně shledáno jako správné. Soudy se přitom vypořádaly s opakovanými námitkami stěžovatele, otázkou krajní nouze, a na základě provedených důkazů, zákonem předvídaným způsobem zhodnocených, dospěly k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu ( y); postupovaly v souladu s procesními předpisy ( y) a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Stěžovatel neuvedl žádnou novou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů došlo k naříkaným zásahům a k porušení presumpce neviny ( y).

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu