Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1444/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Kláry Málkové, zastoupené JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 30, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. -216, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. -188, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 5. 5. 2016 ústavní stížnost, v níž stěžovatelka navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí; namítá, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zakotvená v , a a 10 odst. 1 d.

Stěžovatelka se žalobou domáhala odčinění za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění. Nalézací i odvolací soud žalobu zamítly, dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, jelikož shledal, že uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného či procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, stěžovatelka nenamítá, že otázka dosud nebyla vyřešena, případně že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části směřující proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný, z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, na jehož "vyčerpání" je nutno ve smyslu trvat. Tento požadavek je přitom třeba chápat nejen formálně, ale i materiálně, a tak nemůže být splněn mimo jiné podáním evidentně vadného opravného prostředku. Proto pokud dojde k odmítnutí dovolání pro vady, pak ústavní stížnost směřující proti dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu musí být považována za nepřípustnou ve smyslu , a naopak přípustná v takovém případě může být jen stížnost směřující proti onomu odmítavému usnesení dovolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2015,

sp. zn.

, dostupné z http://nalus.usoud.cz).

Sama stěžovatelka do stížnosti vtělila podle svých slov "úplnou a rozsáhlou" citaci dovolání, a také naznačila, že dovolání mělo shodný obsah jako odvolání. Ústavní soud proto považoval za nadbytečné vyžádat k posouzení obsahu dovolání soudní spis. Dovolatelka uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, resp. jej explicitně neuplatnila vůbec, napadá-li v dovolání toliko postup soudů při zjišťování skutkového stavu věci a vytýká jim nesprávné skutkové závěry. Rozsah přezkumu v odvolacím a dovolacím řízení je odlišný, proto nutně musí být odlišně koncipováno i podání, jež příslušné řízení vyvolá; pakliže stěžovatelka v rámci dovolání argumentuje shodně jako v odvolání, předurčuje to mimořádný opravný prostředek k neúspěchu. Stěžovatelka v dovolání popisovala toliko svou skutkovou verzi, aniž by se věnovala vymezení esenciálních pasáží charakteristických pro dovolání. Nereflektovala, že smyslem dovolacího řízení není úplný věcný přezkum, ale toliko přezkum uplatněného dovolacího důvodu, a v dovolání v tomto směru věcně nevymezila žádnou právní otázku, jejíž vyřešení by naplnilo některou z podmínek přípustnosti, ani způsobilý dovolací důvod. Podání tak nevyvolává žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. neprojednatelnosti v dovolacím řízení, a Ústavní soud proto ve vztahu k rozhodnutí o dovolání konstatuje, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh částečně nepřípustný podle ustanovení a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení tohoto zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu