Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 123/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Markétou Hanzlíkovou, advokátkou, sídlem kpt. Jaroše 4696/1a, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2015 č. j. -48, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 2014 č. j. -24, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2014 č. j. -19, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen ""), doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2016, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 9. 2014 č. j. -19, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 11. 6. 2014 č. j. -1. Rovněž napadl usnesení vrchního soudu ze dne 18. 11. 2014 č. j. -24, kterým bylo potvrzeno usnesení krajského soudu. Dále napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 č. j. -48, jímž bylo ve věci stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti usnesení vrchního soudu ze dne 8. 1. 2014 č. j. -5, vedené u krajského soudu pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení vrchního soudu ze dne 18. 11. 2014 č. j. -24, rozhodnuto, že dovolací řízení se zastavuje a navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

2. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že není vyhovováno jeho požadavkům na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Poukazuje na to, že je nemajetný, a že se mu nedostává právní pomoci. S názorem obecných soudů, že z jeho strany jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, nesouhlasí, když má za to, že soudy postupují formalisticky a nejsou k jeho požadavkům vstřícné.

3. Dle stěžovatelova názoru je tak porušováno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

4. Ústavní soud, poté, co se zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti a nezjistil, že by nesplňovala procesní předpoklady předepsané k jejímu projednání, včetně požadavků na právní zastoupení dle až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a na vyčerpání veškerých zákonných procesních prostředků k ochraně práva podle , uvážil v ústavní stížnosti vznesené námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

6. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení závěrů, k nimž dospěly obecné soudy v otázce naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a následně pro ustanovení právního zástupce. Je tak evidentní, že jde v první řadě o výsledek interpretace a aplikace tzv. práva podústavního, přičemž stěžovatel s ním nesouhlasí a snaží se mu dát ústavně právní konotace. Přehlíží přitom, že tzv. individuální osvobození podle lze přiznat za předpokladu, že ho odůvodňují poměry účastníka a že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Jde tedy o podmínky kumulativní. I v případě, že účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (s ohledem na jeho "poměry"), lze mu osvobození odepřít v případě, že z jeho strany jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Důvody, proč ve stěžovatelově případě soudy shledaly, že jde o případ bezúspěšného uplatňování práva, přitom ve svých rozhodnutích uvedly, když stěžovatel se pokouší dosáhnout osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro řízení a opravné prostředky, které zákonná úprava vůbec nepřipouští. V podrobnostech lze na odůvodnění jejich rozhodnutí pro stručnost plně odkázat, k čemuž možno podotknout, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti ani nevznáší žádné zásadní námitky a formuluje ji toliko velmi obecně.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu