Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3532/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Rybnikáře, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2014, č. j. -378, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2015, č. j. -434, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, zakotvené v d (dále jen " "), a právo vlastnit majetek, zakotvené v y.

2. Ústavní soud je v řízeních o ústavních stížnostech vázán , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Tento zákon předepisuje soubor procesních podmínek, jež musí být splněny, aby se Ústavní soud mohl zabývat ústavní stížností po věcné stránce.

3. Jednou z těchto podmínek je i předchozí vyčerpání ostatních procesních prostředků nápravy, jež zakotvuje ustanovení . Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Uvedená ustanovení zakotvují tzv. zásadu subsidiarity ústavní stížnosti a princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti soudů obecných. To znamená, že Ústavní soud není exkluzivním orgánem ochrany základních práv a svobod, ale v demokratickém a právním státě jsou za jejich strážce povolány všechny orgány veřejné moci. Ústavní soud tak může do jejich činnosti v mezích svých pravomocí zasáhnout pouze tehdy, jestliže této své úloze ostatní orgány veřejné moci nedostojí. To ovšem nutně předpokládá poskytnutí prostoru těmto orgánům, aby se této úlohy zhostily samy. Z toho v praktické rovině vyplývá, že stěžovatel je vždy povinen nejprve svá základní práva a svobody prosazovat všemi k tomu určenými účinnými zákonnými prostředky, které má k disposici, než se obrátí na Ústavní soud. Pakliže tak neučiní a předčasně podá ústavní stížnost, nemůže se meritem věci Ústavní soud vůbec zabývat. Tak je tomu i v případě stěžovatele.

5. V případě nyní předloženém Ústavnímu soudu byl stěžovatel původně v roce 2006 dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ustanoven právním zástupcem jedné ze stran sporu v občanském soudním řízení. V roce 2014 byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, vedeného Českou advokátní komorou, a dle ustanovení , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ustanovil svým nástupcem Mgr. Zbyňka Babíka na základě smlouvy s ním. Mgr. Babík tak dále pokračoval v právním zastupování v rámci zmíněného občanského soudního řízení na místo stěžovatele. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2014, č. j. -378, bylo v tomto řízení rozhodnuto o odměně a náhradě nákladů řízení ustanovenému právnímu zástupci jak za období, kdy tímto právním zástupcem byl stěžovatel, tak za období, kdy jím byl Mgr. Babík s tím, že celá částka měla být vyplacena k rukám Mgr. Babíka. Stěžovatel proti tomuto usnesení brojil odvoláním, stejně jako Mgr. Babík, který nesouhlasil s výší odměny, neboť měl za to, že mu soud nepřiznal odměnu za některé úkony, ve vztahu k nimž mu na odměnu vznikl nárok. O odvolání Mgr. Babíka rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 8. 2015, č. j. -434, jímž potvrdil uvedené usnesení Městského soudu v Brně. K odvolání stěžovatele se přitom nijak nevyjádřil, proto proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání a současně s ním i ústavní stížnost.

6. Takto vymezený předmět ústavní stížnosti a předchozí postup stěžovatele v daném případě nevyhovuje výše popsané podmínce předchozího vyčerpání zákonných procesních prostředků. Ve svém shora specifikovaném usnesení se Krajský soud v Brně zabýval toliko odvoláním a v něm obsaženými námitkami Mgr. Babíka; k odvolání stěžovatele se nikterak nevyjádřil, neuvedl, že by tímto rozhodnutím bylo vyřízeno i odvolání stěžovatele, ba dokonce v něm zcela chybí jakákoliv zmínka o tom, že by stěžovatel nějaké odvolání podal. Z toho je zřejmé, že Krajský soud v Brně o odvolání stěžovatele ke dni podání ústavní stížnosti nikterak nerozhodl a nevzal je v potaz. Stěžovatel proto dosud ani nemohl nabýt aktivní procesní legitimaci k podání ústavní stížnosti, nehledě k tomu, zda by potenciálně byl či nebyl povinen vyčerpat před podáním ústavní stížnosti ještě možnost dovolání.

7. Ústavní soud podotýká, že obecné soudy mají povinnost o odvoláních, podaných v občanském soudním řízení, vždy rozhodnout, a to i v případech, kdyby nebyly splněny formální podmínky jejich materiálního přezkumu (nedodržení lhůty, podání osobou neoprávněnou atd.). Opačný postup by představoval odepření spravedlnosti (k tomu srov. např. ŠÍNOVÁ, R. In: SVOBODA, K., SMOLÍK, P., LEVÝ, J., ŠÍNOVÁ, R. a kol. . Komentář. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 177). Jelikož obecné soudy dosud o odvolání stěžovatele nerozhodly, a věcně se tak nevypořádaly se stěžovatelovými námitkami, ačkoliv k tomuto rozhodnutí jsou povinny, není dosud založena ani přípustnost stěžovatelovy ústavní stížnosti.

8. Nelze mít ani za to, že by mohla ústavní stížnost být přípustná s tím odůvodněním, že stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky nápravy proto, že pro jeho procesní situaci žádné takové prostředky neexistují. Jak Ústavní soud vyložil již v minulosti, za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, je nutno považovat i návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2005,

sp. zn.

(N 46/36 SbNU 487). Využitím tohoto prostředku mohl stěžovatel účinně dosáhnout toho, aby Krajský soud v Brně o jeho odvolání rozhodl.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl pro její nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu