Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 21/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Hien Hoang Thi Thanh, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2014 č. j. -181, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. ledna 2015, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2014 č. j. -181 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces a na nezávislého soudce podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka současně podala návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. vyplývá, že stěžovatelka se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 12. září 2012 domáhala po České republice - Ministerstvu spravedlnosti zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím v souvislosti s jejím zadržením.

3. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 31. ledna 2014 č. j. -30 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jako soudu místně příslušnému. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala odvolání. Obvodní soud pro Prahu 5 postoupil spis Městskému soudu v Praze, jako soudu odvolacímu. Městský soud v Praze usnesením, napadeným ústavní stížností, vyzval právního zástupce stěžovatelky Mgr. Jana Boučka k předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem stěžovatelky, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení.

4. Přes upozornění uvedené v napadeném usnesení, že nebude-li ve stanovené lhůtě předložena plná moc, soud řízení zastaví ( ), právní zástupce plnou moc s ověřeným podpisem stěžovatelky nepředložil. Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 26. srpna 2015 č. j. -232 usnesení soudu prvního stupně o vyslovení místní nepříslušnosti zrušil a řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dne 26. října 2015 dovolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila nesouhlas s napadeným rozhodnutím a považuje jej za "výron" nenávisti a šikany za strany rozhodující soudkyně vůči právnímu zástupci stěžovatelky. Stěžovatelka má za to, že plná moc, kterou předložila, je bezvadná, její osobou podepsaná a není důvod, aby vůči ní bylo postupováno takto neodůvodněným způsobem.

6. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené .

7. Podle ustanovení Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.

8. Návrh stěžovatelky neodpovídá po formální stránce požadavkům . Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak Ústavní soud konstatoval ve svém nálezu ze dne 12. ledna 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53), ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že má v na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím. Z tohoto pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky spočívající v tom, že lze napadat i rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (typicky rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby). V takovém případě Ústavní soud nepovažuje ústavní stížnost za předčasnou a připustí ji k meritornímu projednání, avšak jen za předpokladu, pokud by otázka, o níž bylo rozhodnuto v relativně samostatné fázi řízení, nemohla být v dalším průběhu řízení znovu posouzena, a tedy ani nastolena v ústavní stížnosti proti poslednímu rozhodnutí ve věci samé. Nemůže totiž být stěžovatelce jakkoliv na újmu, pokud je jí umožněno ústavní stížnost s ohledem na její subsidiární charakter nasměrovat až proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve věci samé.

9. Stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení, kterým soud v situaci, kdy měl důvodné pochybnosti o udělení plné moci stěžovatelkou jejímu právnímu zástupci Mgr. Janu Boučkovi, ukládá předložit plnou moc pro zástupce, v níž bude výslovně uvedeno, že se jedná o procesní plnou moc opravňující k zastupování v daném soudním řízení, na níž bude podpis stěžovatelky úředně ověřen ( ). Vzhledem k tomu, že ke splnění podmínek řízení přihlíží soud kdykoliv za řízení ( ), není uvedený postup v řízení před odvolacím soudem vyloučen. Nejde o meritorní rozhodnutí, ale o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Ve své podstatě jde o pouhou výzvu, aby právní zástupce splnil povinnost podle konkrétního ustanovení zákona. Ta sama o sobě nemůže zasáhnout žádná, natož u garantovaná práva stěžovatelky. V případě splnění pokynu obsaženého ve výzvě bude soud v řízení bez dalšího pokračovat. Jen v případě opačném, tedy procesní pasivitě právního zástupce stěžovatelky soud řízení zastaví. Teprve toto odmítací rozhodnutí by případně mohlo zasáhnout právní sféru stěžovatelky.

10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhovala odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, ovšem Ústavní soud důvody k tomuto postupu neshledal. Ústavní soud připomíná, že k odkladu vykonatelnosti přistupuje pouze tehdy, pokud (mimo dalšího) by vykonáním napadeného rozhodnutí došlo k nepoměrně větší újmě u stěžovatele, než by tomu bylo u třetích osob v případě, že by Ústavní soud vykonatelnost odložil. Z argumentace stěžovatelky, spočívající v tom, že se nemíní podvolovat šikaně ze strany soudkyně, však hrozba nepřiměřené újmy na jejich právech nevyplývala.

11. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení pro nepřípustnost odmítnuta spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti. Vzhledem k tomu, že návrh byl odmítnut, Ústavní soud nemohl vyhovět ani návrhu na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj