Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 730/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5, zastoupeného JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem Plánická 171, 339 01 Klatovy, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to pro porušení jeho ústavně zaručeného základního práva podle , a 4, a d (dále jen " ") a y.

Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel, jako soudní exekutor, usnesením ze dne 18. 11. 2015 č. j. 144 EX 6270/11-205, rozhodl tak, že vymožené plnění získané z dosavadního výtěžku exekučního řízení se po odpočtu nákladů exekuce ve výši 45.079,76,- Kč, tj. v částce 104.920,24,- Kč, vydává insolvenčnímu správci povinného (dále jen "usnesení soudního exekutora"). Toto usnesení zdůvodnil tím, že zjistil, že v daném řízení existuje překážka pro provedení exekuce dle , , ve znění pozdějších předpisů, neboť vůči povinnému bylo dne 23. 03. 2015 zahájeno insolvenční řízení. V souladu s , exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, soudní exekutor (stěžovatel) rozhodl, že částku odečtenou z dosavadního výtěžku exekučního řízení, tedy 45.079.76,- Kč, si soudní exekutor ponechá k úhradě nákladů exekuce a částku zbývající po odpočtu nákladů exekuce, tedy 104.920.24,- Kč, vydá insolvenčnímu správci povinného.

Insolvenční správce povinného podal proti usnesení soudního exekutora odvolání, kterým se domáhal vydání celého výtěžku exekučního řízení. Krajský soud v Praze rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že změnil usnesení soudního exekutora tak, že se vymožené plnění ve výši 45.079,76 Kč vydává insolvenčnímu správci povinného. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , podle kterého "soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásí do insolvenčního řízení".

Stěžovatel s právními závěry krajského soudu nesouhlasí. Namítá, že postupoval v souladu s exekučního řádu. Dále uvádí, že předpokládá, že existují věřitelé, kteří mají jiné postavení než ostatní věřitelé. Takové postavení svědčí podle stěžovatele i soudnímu exekutorovi, který je povinen dle zákona vykonávat státní moc, přičemž tak ovšem činí v rámci svého postavení podnikatele, který veškeré náklady exekuce hradí zpočátku ze svého. Za situace, kdy soudní exekutor vymůže alespoň částečné náklady exekuce, a to před zahájením insolvenčního řízení, je nespravedlivé, že by tyto náklady měl vydávat do majetkové podstaty. Stěžovatel tyto své argumenty v ústavní stížnosti podrobněji rozvádí.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před krajským soudem je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat.

II.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval návrhem z hlediska naplnění základních požadavků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že splněny nejsou.

Ústavní soud předesílá, že obdobnými ústavními stížnostmi se zabýval již ve svých předchozích rozhodnutích (např. usnesení

sp. zn.

,

nebo IV. 1502/16), přičemž od závěrů zde uvedených nemá důvod se odchylovat.

Rovněž v nyní projednávané věci je nutno vyjít z toho, že stěžovatel jako soudní exekutor, který vydal rozhodnutí, jehož změnu odvolacím soudem napadá, se nachází v postavení veřejného činitele ve smyslu závěrů stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. (v současné době je adekvátním označením úřední osoba) a nikoliv účastníka řízení. Ve skutečnosti nešlo o určení jeho nákladů exekuce, nýbrž o to, jak má být naloženo s vymoženým plněním ve vztahu k zahájenému insolvenčnímu řízení. Vystupuje-li tedy soudní exekutor v postavení nositele a vykonavatele pravomoci z titulu veřejného práva, pak z podstaty věci nemůže být nositelem základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že stěžovatel není oprávněn k podání ústavní stížnosti, byl jeho návrh bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu