Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1802/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Z. H., zastoupeného Mgr. Magdalenou Kubečkovou, advokátkou se sídlem AK Praha 1. Haštalská 27, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2016 č. j. -465 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016 č. j. -489, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností, splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen "").

2. Výše uvedeným usnesením Městského soudu v Brně byla jako nedůvodná zamítnuta žádost stěžovatele o povolení obnovy řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ; napadeným usnesením Krajského soudu v Brně pak byla jako nedůvodná zamítnuta i jeho následná stížnost.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že v průběhu těchto řízení byly porušeny základní principy trestního řízení a rovněž základní práva stěžovatele zaručená ústavním pořádkem České republiky. Nalézací soud totiž postavil své rozhodnutí o vině stěžovatele pouze a jen na dvou důkazech a to na výpovědi údajné poškozené (Hana Dresslerová) a na odborném vyjádření znalce paní Věry Misákové ohledně hodnoty notebooku.

4. Stěžovatel byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a uznán povinným nahradit škodu ve výši 40 900 Kč pouze a jen na základě neúplných informací a v nepřesně uvedené době, kdy se stěžovatel nemohl dopustit trestné činnosti. Stěžovatel soudu v rámci návrhu na obnovu řízení předložil nový důkaz o tom, že dokazování znaleckým posudkem ohledně hodnoty notebooku není možné vůbec použít jako důkaz a je zcela nezpůsobilý stanovit hodnotu údajně zpronevěřeného notebooku. Stěžovatel nové poznatky prokazoval důkazem, který naplňuje požadavky na obnovu řízení; její nepovolení proto stěžovatel považuje za zásah do svých zaručených práv, proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

5. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y), který je povolán zkoumat, zda napadeným postupem či rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele.

7. Podle § 278 odstavec 1 trestního řádu obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi známými už dříve ovlivnit jiné rozhodnutí o vině, nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru v povaze a závažnosti trestného činu, nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

8. Obnova řízení je jakožto mimořádný opravný prostředek rozdělena do dvou kroků. První z nich, řízení o povolení obnovy, je založeno na zjištění, zda předložený návrh obsahuje takové důkazy, které jsou způsobilé změnit předchozí rozhodnutí - v opačném případě soud obnovu nepovolí. Jen pokud je obnova povolena, dochází k hodnocení věci ve světle nových důkazů.

9. Takové skutečnosti nicméně u odsouzeného zjištěny nebyly, neboť podaný návrh na obnovu řízení je víceméně pouze zopakováním provedeného dokazování, konstatováním jeho nedostatečnosti, polemizováním se závěry soudu, věrohodností poškozené a domáháním se odlišného hodnocení již jednou provedených důkazů, proto by obsahově dané podání odsouzeného odpovídalo spíše odvolání do odsuzujícího rozsudku.

10. Městský soud v Brně se návrhem stěžovatele důkladně zabýval; neshledal přitom v návrhu požadované novum, které by vedlo k povolení obnovy řízení. Uvedl, že předkládaný znalecký posudek není možné považovat za důkaz, který je způsobilý zvrátit závěry, k nimž dospěl soud v předchozím řízení. V dané věci se jedná již o druhý návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. , které nabylo právní moci dne 23. 7. 2010, byl zamítnut návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení ze dne 6. 1. 2010. Stížnostní soud uvedl, že sdílí závěry nalézacího soudu o nedůvodnosti obnovy; v ústavní stížnosti stěžovatel jen zopakoval svůj názor na vliv nového posudku na dřívější rozhodnutí; fakt, že soudy tento jeho názor nesdílejí, však není zásahem do jeho zaručených práv.

11. Ústavní soud poukazuje na to, že trestní soud se pak v rámci odůvodnění odsuzujícího rozsudku (obdobně jako Krajský soud v Brně v rámci řízení o odvolání, či Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání odsouzeného) podrobně zabýval otázkou věrohodnosti poškozené, určením data spáchání skutku, případně nemožností získat údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu dle návrhu odsouzeného, přičemž pokud byl soudu předložen v průběhu daného řízení znalecký posudek o ceně movité věci, pak i jeho nepřipuštění k dokazování soud řádně odůvodnil, kdy pouze pro stručnost soud zopakuje, že znalec mimo jiné nebyl poučen ani v souladu s § 106 trestního řádu a posudek tak neměl ani podstatné náležitosti. Soud tak v dané věci provedl potřebné dokazování a zjistil skutkový stav věci, o němž nebyly a nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odstavec 5 trestního řádu), přičemž důkazy hodnotil v čase, kdy byly provedeny (nikoli s odstupem prakticky devíti let od spáchání skutku), podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odstavec 6 trestního řádu).

12. Ústavní soud konstatuje, že trestní soudy se návrhem na obnovu řízení zabývaly v rozsahu dostatečném pro vyslovení závěru o jeho nedůvodnosti a rozhodnutí nevzešlo z řízení, které by bylo v rozporu s a následnýchy. Soudy rozhodly v zákonných mezích a způsobem stanoveným zákonem (y), a proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

13. Podle ustanovení odstavce 2 písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016

Jan Musil v. r.

předseda senátu