Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2241/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Euroclaim Praha s. r. o., sídlem Korunní 810/104A, Praha 10, zastoupené Mgr. Ing. Janem Daňkem, advokátem, sídlem Korunní 810/104A, Praha 10, proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2016 č. j. -48 a proti výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. února 2016 č. j. -23, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a za účasti Mgr. Marcela Kubise, soudního exekutora Exekutorského úřadu Šumperk, sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Zábřeh na Moravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle ustanovení písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených výroků soudních rozhodnutí, vydaných v její exekuční věci, neboť má za to, že jimi byla porušena ustanovení a d, a rovněž ustanovení y, jelikož soudy vydaly rozhodnutí, jež jsou v příkrém rozporu se závěry řady nálezů Ústavního soudu.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným usnesením zastavil exekuci vedenou na majetek povinné z důvodu její nemajetnosti; žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, stěžovatelce však byla ústavní stížností napadeným výrokem uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (vedlejšímu účastníkovi) náklady exekuce ve výši 4 235 Kč. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále též jen "městský soud") ústavní stížností napadeným výrokem usnesení obvodního soudu ze stejných důvodů potvrdil.

II. Námitky stěžovatelky

3. Stěžovatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění zcela absentuje jakékoliv vypořádání se s jejími námitkami, tedy v prvé řadě s námitkou, že v dané věci nebylo prokázáno její procesní zavinění (v podobě nedostatku procesní opatrnosti) na zastavení exekuce, jak požaduje konstantní judikatura Ústavního soudu [stěžovatelka v předchozím řízení odkazovala mj. na nálezy ze dne 15. 1. 2008

sp. zn.

(N 12/48 SbNU 127), ze dne 12. 5. 2008

sp. zn.

(N 84/49 SbNU 205) a ze dne 5. 5. 2009

sp. zn.

(N 110/53 SbNU 375)]. Městský soud se tak vůbec nevypořádal s námitkou, že v době podání návrhu nebyly k dispozici žádné indicie, že povinná je nemajetná, neboť v té době disponovala několika bankovními účty, a rovněž měla vedeno penzijní spoření. V této souvislosti stěžovatelka připomíná, že nemá k dispozici možnost zjistit výši zůstatku na jednotlivých účtech povinné, přičemž soudnímu exekutorovi, jenž tuto možnost má, trvalo pět let, než zjistil, že povinná je nemajetná. Stěžovatelka proto v závěru ústavní stížnosti dává ke zvážení, zda by jiný soudní exekutor nebyl s to exekvovanou pohledávku vymoci, pokud by jednal rychleji než vedlejší účastník.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV. Vlastní posouzení věci

5. Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti ( y). V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy možná indikace porušení základních práv nebo svobod, a to již prima facie, musí Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

6. Při posuzování projednávané ústavní stížnosti musel vzít Ústavní soud v prvé řadě v potaz, že mu via facti předkládá stěžovatelka k posouzení (procesně) právní otázku, jejíž majetkový význam nepřesahuje částku 4 235 Kč (představující jednu z položek celkových nákladů exekučního řízení), a tedy částku zjevně bagatelní. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem tzv. podústavního práva bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (a konsekventně pak právo vlastnit majetek), však v daném kontextu předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; její opodstatněnost přichází v úvahu jen tehdy, pokud by byla ze strany stěžovatelky alespoň tvrzena existence podstatné újmy, jež jí byla napadenými rozhodnutími způsobena. Jinými slovy, bagatelní spor o náhradu nákladů řízení může dosáhnout ústavně právní dimenze pouze ve zcela výjimečných případech, a to především v těch, kdy úvaha soudu je důsledkem naprosté libovůle a jeho rozhodnutí je zcela nedostatečně odůvodněno; to však není případ projednávané věci, byť je možno stěžovatelce přisvědčit potud, že základní premisa napadených výroků soudních rozhodnutí - tedy že stěžovatelka jakožto právnická osoba specializující se na vymáhání pohledávek si musí být vědoma rizika zastavení exekuce pro nemajetnost - může být v rovině tzv. podústavního práva poněkud diskutabilní. Je však namístě zdůraznit, že toto odůvodnění nelze bez dalšího označit za ústavně nekonformní, a to mj. právě proto, že v posuzované věci nemohla být stěžovatelčina základní práva efektivně zasažena (viz výše).

7. Je přitom nutno připomenout, že napadená soudní rozhodnutí nejsou v rozporu se stěžovatelkou odkazovanými nálezy - soudy vzaly řádně do úvahy otázku, zda stěžovatelka zastavení exekuce zavinila, či nikoliv, přičemž dospěly k závěru, že zavinění jí přičítat lze, a tento závěr (jak výše uvedeno) není možno považovat za svévolný, tedy za závěr postrádající jakékoliv rozumné opodstatnění.

8. Ústavní soud proto stěžovatelčin návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl dle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu