Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2168/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele E. M., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016 č. j. -143, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015 č. j. -131 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. srpna 2015 č. j. -119, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen "") a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem podle y.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli bylo od roku 2011 vedeno trestní stíhání pro spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejnéy podle ustanovení , 2 a odst. 3 písm. a) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ve prospěch organizované skupiny podle ustanovení . Následně byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu padělání a pozměnění veřejnéy podle ustanovení a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v počtu 240 hodin a trestu propadnutí věci.

3. Po skončení trestního řízení se stěžovatel po státu domáhal náhrady škody ve výši 75 504 Kč, která mu měla vzniknout tak, že kvalifikace skutku z přípravného řízení, od níž se odvíjí odměna zvoleného obhájce, byla přísnější než konečná kvalifikace skutku soudem. Uvedená částka je tedy rozdílem mezi uhrazenými náklady a částkou, kterou by stěžovatel musel uhradit, pokud by trestní stíhání bylo zahájeno správně. Ministerstvo spravedlnosti nárok stěžovatele neuznalo.

4. Stěžovatel proto podal proti vedlejší účastnici žalobu, kterou Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítl napadeným rozsudkem. Dle obvodního soudu nebylo v daném řízení vydáno nezákonné rozhodnutí. Navíc s popsanou situací trestní řád počítá. Podle soudu je pro přiznání existence odpovědnosti klíčové, zda se stíhaná osoba dopustila protiprávního jednání. Stěžovatel se pak jednání, pro něž byl stíhán, dopustil.

5. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") tak, že rozsudek obvodního soudu potvrdil.

6. Stěžovatelem podané dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. V jeho odůvodnění dospěl k závěru, že stěžovatelem vznesené otázky jsou již judikaturou dovolacího soudu vyřešeny a není důvod se od zvoleného řešení odchylovat.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Závěry obecných soudů nejsou dle stěžovatele v souladu s obecným principem vnímání spravedlnosti a ústavním právem na odčinění škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Stěžovatel akceptuje, že má nést náklady zvoleného obhájce v trestním řízení. Nelze ovšem dle něj považovat za spravedlivé, aby tyto náklady obhajoby nesl ve zvýšeném rozsahu v důsledku nesprávné právní kvalifikace. Závěry judikatury, na kterou odkazuje dovolací soud, na daný případ nedopadají, neboť stěžovatel nepovažuje za škodu celé náklady, ale pouze výše uvedenou rozdílnou částku. Právní otázka stěžovatelem vymezená pro dovolací řízení tudíž nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a dovolání tak bylo přípustné. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

8. Ještě dříve, než Ústavní soud přistoupil k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle .

10. Ústavní soud přitom odkazuje na své rozhodnutí, ve kterém se zabýval v podstatě obdobnou argumentací a dospěl k závěru, že napadený postup rozhodujících soudů je ústavně konformní (srov. usnesení ze dne 19. 7. 2016

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V projednávané věci neshledal Ústavní soud žádný důvod pro odchýlení se od uvedeného závěru. Stačí proto, se současným odkazem na odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, ve stručnosti zopakovat, že břemeno nákladů obhajoby je legitimním omezením práv pachatele trestného činu. Stěžovatel byl odsouzen za jednání, pro něž byl stíhán, a lze je tedy označit za souladné s principy spravedlnosti. Obhájce si stěžovatel navíc sám zvolil a mohl si být nastalé situace dopředu vědom. Přitom nebyl žádným způsobem nucen přistoupit na podmínky zastupování, se kterými nyní vyslovuje nesouhlas. Napadenými rozhodnutími tak nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu