Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1700/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Soni Aubrechtové, insolvenční správkyně dlužníků Jany Maškové a Milana Maška, zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2016, č. j. -78, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), resp. podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále byly překročeny limity omezování základních práv stanovené v y.

2. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. března 2016, č. j. -78, odmítl podle věta první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") dovolání žalované (stěžovatelky) směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č. j. , -62, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno žalobě na určení, že žalobce má za dlužníky, jejichž insolvenční správkyní je žalovaná, pohledávky ve výši 17.951,10 Kč a 24.321,49 Kč z titulu neuhrazených úroků z úvěrů v rozhodnutí blíže specifikovaných. Důvodem pro odmítnutí dovolání byla skutečnost, že dovolání neobsahovalo řádné vymezení toho, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) a pro tuto vadu nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud uvedl, že v posuzované věci se z obsahu dovolání srozumitelný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nepodává, když k přípustnosti dovolání dovolatelka pouze odkázala na . Pokud dovolatelka následně akcentovala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, zda může ze strany věřitele s přihlášenou pohledávkou fakticky až v rámci incidenčního sporu docházet k záměně právních institutů smluvní pokuty a úroků z prodlení, jednalo se podle Nejvyššího soudu o pouhou kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, která přípustnost dovolání založit nemůže (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2014

sp. zn.

).

II.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka Nejvyššímu soudu vytýká přespříliš formalistický výklad náležitostí dovolání. Zdůrazňuje, že v dovolání v rámci důvodů pro přípustnost dovolání uvedla problematiku, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, čímž splnila podmínku stanovenou v . Touto problematikou měla být otázka, zda věřitel může uvést v rámci přihlášky pohledávky jeden právní důvod své pohledávky a v rámci incidenčního sporu navazujícího na popření pohledávky insolvenčním správcem uplatnit právní důvod jiný. Podle stěžovatelky nemohl v takové situaci dovolací soud její dovolání jednoduše odmítnout, aniž by se věcně zabýval jejími námitkami. Pokud tak učinil, porušil tím její právo na spravedlivý proces.

III.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, jakož i obsah napadeného soudního rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh, který je nutno z níže uvedených důvodů odmítnout jako zjevně neopodstatněný.

5. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto pro existenci vady, pro kterou nemohl v dovolacím řízení pokračovat, neboť stěžovatelka nevymezila žádné z požadovaných kritérií přípustnosti uvedených v K otázce procesních náležitostí dovolání přitom lze v obecné rovině uvést následující. Náležitosti dovolání jsou stanoveny v , v němž je mimo jiné výslovně řečeno, že dovolatel musí uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), a dále vymezit důvod dovolání, přičemž tento se dle vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení. V je dále stanoveno, že podání neobsahující vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání nebo vymezení důvodu dovolání, může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle pak Nejvyšší soud dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odmítne. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou tedy v stanoveny zcela zřetelně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, proto není nepřípustným formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.

6. Stěžovatelka sice v ústavní stížnosti uvádí, že kritérium přípustnosti uvedla, přičemž mělo spočívat v zodpovězení Nejvyšším soudem dosud neřešené otázky, avšak toto tvrzení, jak mohl Ústavní soud ověřit nahlédnutím do insolvenčního rejstříku (dostupný na https://isir.justice.cz), jehož součástí jsou mj. všechna podání učiněná v rámci insolvenčního řízení, se z obsahu dovolání skutečně nepodává. Z formulace obsažené v dovolání, že "[r]ozhodnutí odvolacího soudu z uvedených a dále podrobně specifikovaných důvodů spočívá na nesprávném právním posouzení věci - tj. otázky toho, zda může ze strany věřitele s přihlášenou pohledávkou fakticky až v rámci incidenčního sporu docházet k záměně právních institutů smluvní pokuty a úroku z prodlení." rozhodně nelze dovodit, že by se mělo jednat o otázku Nejvyšším soudem dosud neřešenou, když stěžovatelka ani v dalším textu dovolání skutečnost, že by se mělo jednat o dosud neřešenou problematiku, nerozebírá. Právě proto totiž představuje dovolání mimořádný opravný prostředek, kdy dovolatel musí být právně zastoupen, aby se Nejvyšší soud věcně zabýval toliko relevantními návrhy. Výše uvedená argumentace stěžovatelky proto přípustnost dovolání skutečně založit nemohla.

7. Postup Nejvyššího soudu, který dovolání stěžovatelky napadeným usnesením odmítl pro absenci vymezení přípustnosti dovolání, jež je však podstatnou náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), tudíž nelze považovat za ústavně nesouladný.

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu