Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2729/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Ing. arch. Milana Teigisera, zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem Orlí 18, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -84 ze dne 8. 6. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení d.

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že stěžovatel postrádá aktivní legitimaci k podání návrhu.

Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 2. 2016, jež je stěžovateli ostatně známo, vyložil, že stěžovatel v právním vztahu, o který se v tehdy projednávané věci jednalo, vystupoval ve vrchnostenském postavení, tj. vydáním certifikátu vykonával "pravomoc" a nikoliv "subjektivní právo" ve smyslu citovaného stanoviska. Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že ačkoliv je autorizovaný inspektor nepochybně soukromou osobou, vykonává v předmětném rozsahu delegovanou veřejnou správu. Podle Ústavního soudu za situace, kdy zákonná úprava předpokládá v zásadě obdobné právní a faktické účinky v případě stavebního povolení, vydávaného stavebním úřadem, a certifikátu autorizovaného inspektora (byť až po oznámení stavebnímu úřadu), přičemž stavební úřad certifikát toliko eviduje a není oprávněn na něj aktivně reagovat jako u ohlášených staveb (srov. § 105 a 106 stavebního zákona), není možno dospět k jinému konsekventnímu názoru, než že autorizovaný inspektor vystupuje jako správní úřad, byť pouze v tomto omezeném rozsahu, a tudíž jako orgán veřejné moci sui generis není oprávněn podat návrh Ústavnímu soudu na zahájení řízení, proto také Ústavní soud odmítl stěžovatelův návrh pro neoprávněnost navrhovatele.

Stěžovatel v nynější ústavní stížnosti uvádí, že za situace, kdy se v napadeném rozsudku Nejvyšší správní soud přiklání ke zcela jiné interpretaci právního vztahu účastníků, než jakou podává Ústavní soud, a to ve prospěch rozhodnutí konfliktního senátu, pak ve věci převažuje zájem na ochraně jeho subjektivních práv než nad jeho veřejnou pravomocí. Ústavní soud však tento úhel pohledu stěžovatele nesdílí, neboť i v nyní řešené věci stěžovatel vystupoval jako osoba zúčastněná na řízení z pozice autorizovaného inspektora. Stěžovatel sice poukazuje na "jinou interpretaci právního vztahu účastníků" v nyní napadeném rozsudku kasačního soudu, avšak jednak ji nekonkretizuje, jednak především ani neuvádí, v čem tato údajná změna najednou zakládá odlišnost jeho procesního postavení (a nikoli jiných účastníků původního řízení či jiných osob na něm zúčastněných), a tím i možnost podat ústavní stížnost. V obou případech totiž byla předmětem hodnocení správních soudů právní otázka využitelnosti institutu řízení o určení právního vztahu dle jako účinné obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora, na jehož základě vzniklo stavebníkovi právo stavby, a to namísto správní žaloby.

Postavení stěžovatele jako autorizovaného inspektora je neměnné, v obou případech vystupuje v postavení správního orgánu svého druhu, který vydal příslušný certifikát, lhostejno přitom, zda certifikát stěžovatele (a tím tedy právo stavby) zmíněným postupem zakotveným v rozporují vlastníci sousedních nemovitostí stavby, jako je tomu v nyní projednávané věci, anebo jiné stavbou dotčené osoby, jako tomu bylo ve věci řešené usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

. Vymezení okruhu osob nadaných právem zahájit řízení dle totiž nemá sebemenší vliv na samotné vrchnostenské postavení autorizovaného inspektora při vydání certifikátu, a v tom důsledku na jeho nemožnost napadnout právní akty vzešlé z těchto řízení ústavní stížností.

Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh odmítl dle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. září 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj