Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1570/16

Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16, spojené s návrhem na zrušení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Šumperku, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 17. 5. 2016 Jiří Bezděk (dále jen " stěžovatel" případně "povinný") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí o nařízení exekuce.

Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel uvedl, že podává správní žalobu ve věci České advokátní komory o určení advokáta dle , o advokacii, pro zastupování v řízení před Ústavním soudem.

II.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Šumperku (dále jen "exekuční soud") sp. zn. , vyplývají následující skutečnosti.

Dne 8. 2. 2012 usnesením č. j. -16, exekuční soud v exekuční věci oprávněné Jarmily Macháčkové proti povinnému k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8 080 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 960 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, nařídil exekuci na majetek povinného (výrok I), provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov (výrok II) a povinném zakázal nakládat se svým majetkem (výrok III). Usnesení o nařízení exekuce bylo povinnému doručeno do datové schránky dne 30. 5. 2012. Toto rozhodnutí stěžovatel učinil předmětem ústavní stížnosti.

Dne 30. 7. 2012 usnesením č. j. -31 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") odvolání povinného proti usnesení exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16 odmítl, neboť odvolání neobsahovalo kvalifikované odvolací důvody rozhodné pro nařízení exekuce.

Dne 20. 2. 2013 usnesením č. j. -51 exekuční soud návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16 zamítl.

Dne 29. 4. 2013 usnesením č. j. -64 odvolací soud k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 20. 2. 2013 č. j. -51 potvrdil.

Dne 4. 8. 2015 usnesením č. j. -118 exekuční soud návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16 zamítl.

Dne 22. 12. 2015 usnesením č. j. -149 odvolací soud k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 4. 8. 2015 č. j. -118 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud takto rozhodl na základě zjištění, že postupem exekučního soudu bylo porušeno právo účastníků řízení na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

Dne 17. 6. 2016 usnesením č. j. -165 exekuční soud návrh povinného ze dne 30. 3. 2015 na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání ze dne 19. 7. 2016, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

III.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud petit ústavní stížnosti směřoval jednoznačně proti usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16, byla ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost bylo možné podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozuměl řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta 60 dnů obsažená v ustanovení byla nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňoval jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

I za předpokladu, že podle obsahu ústavní stížnosti by bylo možné dovodit (což podle názoru Ústavního soudu možné není), že ústavní stížnost směřovala proti poslednímu rozhodnutí vydanému v předmětné exekuční věci stěžovatele, tj. - jak plyne z vyžádaného spisu - proti usnesením exekučního soudu ze dne 17. 6. 2016 č. j. -165, jímž byl zamítnut návrh povinného ze dne 30. 3. 2015 na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. -16, šlo by o ústavní stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, neboť o jeho odvolání proti citovanému usnesení exekučního soudu ze dne 17. 6. 2016 č. j. -165 dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto. Z tohoto důvodu by bylo možné ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou ve smyslu .

K povinnosti napadat ústavní stížností i rozhodnutí o posledním procesním prostředku, srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2010

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), aprobované Evropským soudem pro lidská práva v jeho rozhodnutí ze dne 31. 3. 2015 ve věci Veselský proti České republice, stížnost č. 30020/11 (dostupné na http://hudoc.echr.coe.int).

S ústavní stížností spojený návrh stěžovatele na zrušení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněným.

Jelikož ústavní stížnost a s ní spojený návrh bylo nutno odmítnout, nepožadoval Ústavní soud odstranění vad spočívajících v absenci kvalifikovaného návrhu sepsaného advokátem a plné moci pro advokáta.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , e), a návrh s ní spojený podle ustanovení z důvodu ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu