Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1892/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Stehlíka, zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Štefánikova 58/31, Kopřivnice, proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 3. 2014 č. j. -102, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2014 č. j. -130 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016 č. j. -172 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). Stěžovatel namítal, že obecné soudy pochybily, když mu bránily v řízení o povolení obnovy a v následném obnoveném řízení předložit důkazy, jimiž by prokázal pravdivost svých tvrzení. Nadmíru formalistickým přístupem obecných soudů jsou mu upírána procesní práva a je krácen na svých ústavně zaručených základních právech.

2. Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl o zastavení odvolacího řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení téhož soudu ze dne 5. 3. 2013 č. j. -53 pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel neuhradil soudní poplatek za podané odvolání ve stanovené dodatečné lhůtě, a to ani poté, co byl zamítnut jeho návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku.

3. Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, pokud stěžovatele opakovaně nevyzýval k zaplacení soudního poplatku poté, co byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudního poplatku. Stěžovateli byla poskytnuta i poté dostatečně dlouhá lhůta k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání (více než jeden měsíc). Pochybení neshledal ani ve způsobu doručování - vložením do schránky. Na závěr se odvolací soud zabýval i námitkou podjatosti soudce soudu prvního stupně, který ve věci rozhodoval a dospěl k závěru, že v této věci vyloučený soudce nerozhodoval.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost poté, co dospěl k závěru, že otázky formulované stěžovatelem nemohou přípustnost dovolání otevřít. Dovolatelova kritika předchozího procesního postupu se míjí z důvody, pro které odvolací soud v napadeném rozhodnutí potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

II.

5. Po seznámení s předloženými rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatele není důvodný.

6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Obecné soudy v posuzované věci postupovaly v souladu s relevantními zákonnými ustanoveními a svá rozhodnutí řádně zdůvodnily. Stěžovatel nesplnil svou povinnost uhradit soudní poplatek, a to ani v dodatečné, dostatečně dlouhé lhůtě, ačkoliv o této své povinnosti věděl, ba dokonce žádal - neúspěšně - o osvobození od placení soudního poplatku. Na tomto postupu obecných soudů nelze z pohledu Ústavního soudu shledat nic nadmíru formalistického. Jestliže navíc stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje i jinými rozhodnutími, pak v tomto směru není jeho argumentace nikterak relevantní. Posuzovaná ústavní stížnost tak není nic jiného, než pokračováním polemiky stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním jeho námitek již uplatněných v předchozím řízení. Tato polemika je však vedena v rovině práva podústavního a stěžovatel nesprávně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu.

8. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení práva na spravedlivý proces stěžovatele. Proto Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu