Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2564/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti N. Č., zastoupené JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2016, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 2 a v d (dále jen " "), a rovněž v odstavci 3 y ČR.

Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně byla stěžovatelce (odsouzené v trestním řízení) uložena povinnost nahradit státu náklady trestního řízení s odkazem na ustanovení § 152 odstavec 1 písmeno d) trestního řádu v paušální výši 6 000 Kč podle

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že jí byla stanovena povinnost zaplatit paušální částku nezákonně, neboť odkaz na zákonná ustanovení je nesprávný. Podle ustanovení § 152 odstavce 1 písmene d) trestního řádu je obžalovaný, který byl uznán pravomocně vinným, povinen nahradit náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a domácího vězení. Stěžovatelka však byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a zákonem uvedené náklady tak nevznikly.

Dále stěžovatelka namítá, že výše paušální náhrady byla stanovena podle , která však pouze novelizovala , o stanovení paušálních částek nákladů trestního řízení, a kterou byl paušál zvýšen ze 4 000 Kč na 6 000 Kč. Vyhláška v platném znění pak upravuje paušální náhradu výslovně na základě ustanovení § 152 odstavce 1 písmene d) trestního řádu, které se však paušální náhrady netýká. V tomto případě tak měla být stěžovatelce uložena povinnost podle předpisu, který povinnost nestanovuje, respektive, neexistuje prováděcí vyhláška, která by určila výši paušální náhrady za trestní řízení. Proto stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Jinak řečeno ne každý postup obecného soudu, který by byl dle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, povede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení stěžovatelova základního práva - práva na spravedlivý proces. To však Ústavní soud neshledal.

Jak je z právní úpravy patrné, trestní řád ve znění účinném do 30. listopadu 2011 upravoval povinnost k náhradě nákladů trestního řízení v § 152 odstavci 1 písmenu d). Novelou trestního řádu č. došlo ke změně označení písmen, což zákonodárce reflektoval v ustanovení § 152 odstavci 3 trestního řádu, podle kterého paušální sazbu stanoví prováděcí vyhláška. , ani ve znění , tuto změnu označení písmene nezohlednila. V ustanovení , v platném znění, se tak stanoví: "Paušální částka nákladů trestního řízení podle § 152 odst. 1 písm. d) trestního řádu činí:".

Podle odstavce 2 y, respektive podle čl. odstavce 3 y ČR, lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Podle y jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo na majetku, lze za jeho spáchání uložit. Podle ustanovení § 152 odstavce 1 písmene e) trestního řádu je pravomocně odsouzený povinen zaplatit státu náklady řízení v paušální výši, kterou podle § 152 odstavce 3 trestního řádu stanoví obecně závazným předpisem ministerstvo spravedlnosti. Právě zákon tak jednoznačně, v souladu s uvedenými články, ukládá stěžovatelce povinnost náhrady, jejíž výše však je s ohledem na chybně uvedené písmenko v uvozující větě , ve znění , fakticky (formálně) nestanovena.

Podle stěžovatelky se na ní stát dopustil křivdy, uložil-li jí další povinnost poté, co byla za spáchání trestného činu pravomocně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, aniž by tato povinnost k náhradě nákladů trestního řízení měla oporu v podzákonném předpisu. Ústavní soud sice chápe takové vnímání věci, avšak nemá za to, že popsaným postupem došlo k zásahu do naříkaných práv stěžovatelky. Porušení práva na spravedlivý proces ( y) ani překročení oprávnění státní moci ( y a y ČR) tak neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu