Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3622/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti RNDr. Vítězslava Babického, M.A., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. -88, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. -231, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. -231, zamítl žalobu stěžovatele, bývalého zaměstnance České národní banky na pozici ředitele odboru analýz finančního trhu, proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 12. 4. 2010, č. j. 56/2010 NBU/07-OP, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 117024/2009-NBÚ/P, o zastavení řízení o vydání osvědčení stěžovatele podle pro stupeň utajení Důvěrné. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. -88, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 11. 12. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práv podle a práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanovení d, který spatřuje v tom, že mu obecnými soudy nebyl poskytnut dostatečný prostor k argumentaci ani vypořádány jeho námitky; rozhodnutí nebyla podložena odpovídajícím dokazováním, řádně odůvodněna a řízení se vyznačovalo procesními pochybeními. Stěžovatel zdůrazňuje, že žalovanému poskytl veškerou potřebnou součinnost a v řízení před soudem mu bylo protiprávně odepřeno nahlížení do (utajované) části správního spisu.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje, neboť opakovaně polemizuje se skutkovými zjištěními a z nich vycházející interpretací zákona, jak byla provedena správními orgány a obecnými soudy; požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a uložil pokračovat v řízení o vydání osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné.

Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení však v daném případě neshledal. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti se obsahově shodují s námitkami, které stěžovatel opakovaně prezentoval již v předcházejícím řízení před správními orgány a soudy. Správní soudy se s jeho argumentací vypořádaly ústavně konformním způsobem, věnovaly pozornost zjištění skutkového stavu věci a vypořádaly i řadu důkazních návrhů stěžovatele, mj. s tím, že pojmově přesahují rámec přezkumného řízení před správními soudy.

Soudy obsáhle a srozumitelně analyzovaly právní stránku věci, umožnily stěžovateli plnohodnotně uplatnit a následně se vypořádaly s jeho obranou proti postupu Národního bezpečnostního úřadu. Zaměřily se na klíčový aspekt řízení - nejasnosti ohledně stěžovatelových finančních a majetkových poměrů i částky v řádu stovek tisíc korun českých, z nichž byl financován nákup nemovitostí a jejichž původ stěžovatel odmítl, resp. nebyl schopen doložit. Reagováno bylo i na jeho námitky procesního charakteru, jimiž brojil zejména proti vyloučení utajované části správního (bezpečnostního) spisu z nahlížení před soudem a proti doručování jeho osobě.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu