Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3483/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti CZT a. s. se sídlem v Čáslavi, Lísková 1513, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 34/466, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015, č. j. -70, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. -55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. -55, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 21. 4. 2011, č. j. 7936-2/2011-900000-302, o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 18. 1. 2011, č. j. 632/2011-060100-23, kterým byla zamítnuta její žádost o zaplacení úroků z přeplatku na zajištění spotřební daně ohledně stěžovatelkou provozovaného daňového skladu tabákových výrobků. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. -70, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 27. 11. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Obsahem argumentace namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle d, jakož i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah spatřuje v závěru správních soudů, že se měla primárně bránit proti podkladovému rozhodnutí o výši zajištění, které však bylo správcem daně dodatečně sníženo, a nebyl proto důvod se proti jeho postupu bránit.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupena advokátem; rovněž není stížnost nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. Pro přezkum Ústavním soudem je určující dodržení ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti - žádné vybočení z tohoto rámce Ústavní soud neshledal.

Obecné soudy se s nárokem stěžovatelky na úroky z přeplatku na zajištění spotřební daně vypořádaly ústavně konformním způsobem. Vyšly z okolností věci, relevantních ustanovení právních předpisů a dospěly k závěru, že v jejím případě zjevně nebyly naplněny podmínky pro vyplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně podle a navazujících ustanovení , daňového řádu.

Na ústavnosti rozhodnutí obecných soudů nemůže nic změnit ani druhá linie odůvodnění, proti které stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí především. Kasační soud logicky konsekventně vyložil, že se měla primárně bránit proti podkladovému rozhodnutí správce daně o stanovení (nepřiměřeně vysoké) výše zajištění i poté, co bylo vyhověno její opakované žádosti a zajištění dodatečně sníženo, aniž by však došlo ke zrušení původního rozhodnutí, kterým bylo pro předcházející období stanoveno zajištění vyšší.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu