Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3331/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Schwarzerové, zastoupené Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, č. j. -304, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2013, č. j. -162, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 10. 2012, č. j. -107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 1. 10. 2012, č. j. -107, uložil Ministerstvu spravedlnosti jako žalovanému zaplatit stěžovatelce 45 125 Kč; současně žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 1 262 375 Kč a 16 298 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , který měl spočívat v tom, že soud připustil započtení pohledávek ve sporu se Statutárním městem Ostrava (žalobcem) týkajících se úhrady nákladů na opravy domu a služby spojené s užíváním bytu stěžovatelky. Obvodní soud nicméně v intencích a stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , přiznal stěžovatelce zadostiučinění za průtahy v řízeních sp. zn. a sp. zn. . Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 5. 2013, č. j. -162, rozsudek obvodního soudu potvrdil, resp. odvolání stěžovatelky odmítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. -304, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.

Proti usnesení dovolacího soudu a rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 12. 11. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 3 d, který spatřuje v tom, že obecné soudy při stanovení konkrétní výše zadostiučinění vycházely z nízkého významu řízení; předmětem konkrétních řízení sice byly částky nedosahující 10 000 Kč, resp. 6 000 Kč, ve svém souhrnu je však důsledkem sporů s městem hrozba exekučního prodeje jejího bytu, jakož i rozpad manželství, k němuž došlo v roce 2001.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy dostály ústavním požadavkům na svoji rozhodovací činnost a nelze jim vytýkat, že při vyčíslení nároku vycházely právě z okolností konkrétní věci. Stěžovatelka sama uznává, že se v případě řízení vedených pod sp. zn. a sp. zn. jednalo o bagatelní věci, jejichž předmětem byly částky 9 530 Kč, resp. 5 997 Kč. Nelze se ztotožnit s požadavkem, aby byla nad rámec konkrétní věci odškodněna i za řadu jiných řízení, v nichž se cítí dotčena na svých právech; jen na Ústavní soud se přitom v minulosti obrátila s desítkami podání, ve valné části právě v návaznosti na spory vedené se Statutárním městem Ostrava o úhrady oprav domu či služeb spojených s užíváním bytu. Už vůbec pak nelze do výše nároku podle promítat rozpad manželství, ke kterému mělo navíc podle vyjádření stěžovatelky dojít v roce 2001, tedy v době, kdy byla teprve obě řízení zahájena.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu