Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3230/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti MgA. Svatavy Střelcové, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015, č. j. -244, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 2. 2015, č. j. -215, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2014, č. j. -159, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 4. 2014, č. j. -159, uložil stěžovatelce zaplatit Romanu Matějovi jako žalobci 652 072,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a synem stěžovatelky, neboť pohledávka ze smlouvy byla zajištěna jejím ručením. Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc rozsudkem ze dne 19. 2. 2015, č. j. -215, rozsudek okresního soudu změnil co do příslušenství pohledávky; v průběhu řízení usnesením ze dne 13. 11. 2014 zrušil rozsudek okresního soudu a řízení zastavil co do jistiny, neboť byla stěžovatelkou uhrazena a žaloba byla v této části vzata zpět. Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 8. 2015, č. j. -244, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti usnesení dovolacího a rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 2. 11. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle , a d, který spatřuje v tom, že obecné soudy odpovídajícím způsobem nevyhodnotily provedené důkazy a zejména nevyhověly veškerým důkazním návrhům stěžovatelky; Nejvyšší soud mimoto pochybil, pokud její dovolání odmítl z formálních důvodů.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Při projednání ústavní stížnosti je určující, že stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení splatila vlastní pohledávku (jistinu), jak jí bylo uloženo nalézacím soudem; žaloba byla v této části následně žalobcem vzata zpět a řízení zastaveno. Jinými slovy odvolací i dovolací soud byly povolány zabývat se přezkumem věci výhradně ve vztahu k rozhodnutí o příslušenství pohledávky, neboť co do jistiny předmět řízení odpadl; ve stejném rozsahu je při posouzení věci limitován rovněž Ústavní soud.

Obecné soudy se s nárokem žalobce na příslušenství pohledávky vypořádaly ústavně konformním způsobem. Vyšly ze znění smlouvy o půjčce a relevantního časového rámce, z něhož dovodily období, za která se syn nacházel v prodlení s dílčími částkami dluhu zajištěného ručením stěžovatelky. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti dokazování, na kterém nalézací soud založil skutková zjištění týkající se uzavření a platnosti vlastní smlouvy o půjčce, pak v této části nezbývá, než znovu podotknout, že po splacení dluhu v souladu s rozhodnutím nalézacího soudu byla žaloba v této části vzata zpět a řízení zastaveno; námitky směřující do této části řízení proto nemohou být předmětem řízení před Ústavním soudem, tak jako tomu bylo již před soudem odvolacím a dovolacím. Lze nicméně konstatovat, že i ve vztahu k příslušenství pohledávky obecné soudy vyšly z dokazování provedeného ve vztahu k vlastní smlouvě, včetně otázky rozsahu dokazování a (nalézacím soudem odůvodněným) zamítnutím dalších důkazních návrhů stěžovatelky. Dovolací soud pak v souladu s ústavními požadavky na svoji rozhodovací činnost odůvodnil, proč dovolání odmítl, neboť stěžovatelka primárně usilovala o přehodnocení skutkového stavu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu