Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2209/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Tomáše Peciny, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2016, č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 6. 2016, č. j. -67, zamítl návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích, jímž se stěžovatel domáhal, aby byla Městskému soudu v Praze stanovena lhůta k vydání rozhodnutí o jeho žalobě vedené pod sp. zn. , kterou brojí proti částečnému odmítnutí jeho žádosti o informaci podle - ohledně pokynu policejního prezidenta ze dne 3. 12. 2013, č. 250/2013, o identifikačních úkonech. V odůvodnění vyšel ze sdělení předsedkyně senátu městského soudu, že projednání předchází 122 věcí starších a žaloba stěžovatele nepodléhá přednostnímu projednání podle ; konstatoval, že městský soud provedl řádně procesní úkony předcházející meritornímu projednání a dobu 14 měsíců mezi zahájením řízení dne 9. 4. 2015 a podáním návrhu na určení lhůty dne 13. 6. 2016 vzhledem k okolnostem věci prozatím nelze považovat za průtahy v řízení.

Proti usnesení Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 7. 7. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v závěru obecného soudu, že ve věci nedochází k průtahům; za ústavně nekonformní považuje dlouhodobou nečinnost soudu.

Ústavní soud připojil spisy Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. a Nejvyššího správního soudu vedený pod sp. zn. . Nejvyšší správní soud ve vyjádření doručeném dne 22. 7. 2016 uvádí, že justiční kapacita je ovlivněna personálními a ekonomickými limity, přičemž v projednávané věci nebyla překročena únosná doba řízení. Žalované Ministerstvo vnitra se ve vyjádření doručeném dne 21. 7. 2016 plně ztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí obecného soudu a zdůrazňuje, že stěžovatel opakovanými návrhy fakticky usiluje o přednostní projednání své věci.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupen advokátem; rovněž není nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní soud se nedávno zabýval obsahově takřka totožnou ústavní stížností, kterou stěžovatel brojil proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2016, č. j. -38, jímž byl zamítnut obdobný návrh uplatněný v témže řízení o přibližně 4 měsíce dříve. Stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 3. 2016,

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz) a Ústavní soud nemá důvod odchylovat se od tam vyslovených závěrů, na které pro stručnost odkazuje.

Zatímco původní návrh na určení lhůty k vydání rozhodnutí stěžovatel uplatnil za 11 měsíců od zahájení řízení, nyní projednávaný opakovaný návrh podal necelých 15 měsíců po podání žaloby; z pohledu případných průtahů v řízení se v mezidobí nic nezměnilo.

Judikatura Ústavního soudu staví na objektivním pojmu průtahů, které musí být po určité době konstatovány i bez ohledu na množství napadlých věcí, organizaci daného soudu či jeho nedostatečné administrativní a technické zázemí [např. nálezy ze dne 19. 2. 2004,

sp. zn.

(N 24/32 SbNU 219), ze dne 7. 3. 2005,

sp. zn.

(N 46/36 SbNU 487), nebo ze dne 13. 5. 2010,

sp. zn.

(N 107/57 SbNU 377)]. V projednávané věci nicméně nedošlo k překročení limitní doby, která by znamenala neúnosnou délku řízení i bez ohledu na objektivní podmínky panující u správního úseku Městského soudu v Praze. Opakovanými návrhy na určení lhůty k vydání rozhodnutí uplatněnými v témže řízení v rozmezí několika měsíců stěžovatel usiluje o rozhodnutí své věci mimo pořadí i přesto, že nepodléhá přednostnímu projednání podle ; takové snaze Ústavní soud nemůže poskytnout ochranu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu