Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1278/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, sídlem Politických vězňů 1511/5, Praha 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Krajského soudu v Ostravě spočívajícímu v odmítnutí podání informací o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v řízení jím vedeném pod sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a podstata stěžovatelem dovozovaného zásahu

1. V ústavní stížnosti, vycházející z písm. d) y a z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen " "), který mu coby "oprávněné osobě" odmítl podat informaci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") došlo k porušení d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zakázal pokračovat v porušování uvedených základních práv a svobod.

2. rozsudkem ze dne 20. 2. 2014 sp. zn. stěžovatele uznal vinným v bodě 1) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2 písm. a), odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), účastenstvím ve formě organizátorství podle tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle pism. a) tr. zákoníku, a odsoudil jej podle tr. zákoníku, za použití tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej s poukazem na tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu podle § 256 tr. řádu zamítl.

4. Stěžovatel proti uvedenému rozsudku vrchního soudu podal dovolání, které je evidované pod sp. zn. ; dovolací řízení prozatím není skončeno.

5. Stěžovatel byl uznán vinným ze shora označených trestných činů zejména na základě informací získaných v rámci trestního řízení vedeného proti němu z odposlechů, které považuje za nezákonné a zpochybňuje jejich využití jako důkazních prostředků. Stěžovatel opakovaně žádal o sdělení informací podle tr. řádu.

6. s poukazem na ustanovení tr. řádu a jeho autentické znění konstatoval, že stěžovateli požadované informace ve smyslu tr. řádu nelze poskytnout, a to "mimo jiné" sdělením ze dne 12. 1. 2016 sp. zn. .

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti setrvává v přesvědčení, že podmínku uvedenou v ustanovení § 88 odst. 9 tr řádu, pro níž nelze informace podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. řádu odsouzenému poskytnout, spočívající v tom, že se musí jednat o řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, je podle názoru stěžovatele třeba chápat a vykládat jako podmínku kumulativní, což je zřejmé z výkladu předmětného ustanovení z hlediska teleologického i jazykového.

8. Stěžovatel v tomto směru odkazuje na názor vyslovený v komentáři k trestnímu řádu: Šámal, P. a kol.: Trestní řád I., Komentář, 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1216, podle kterého "K nepodání informací však nepostačuje, že v předmětném řízení šlo o takový zločin, ale uvedený zločin musí být spáchán organizovanou skupinou, kterou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotnými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost." Shodný názor je pak formulován i učebnicí trestního práva procesního: Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna, T. a kol.: Trestní právo procesní, 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 317 - 318.

9. Unie obhájců České republiky, připomíná dále stěžovatel, považuje tuto právní praxi za neústavní, neboť osobám, do jejichž práva bylo odposlechem zasaženo, zakládá nerovné postavení před zákonem a dává jim rozdílnou možnost přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu. Někteří ji mají, jiní nikoliv, aniž jsou pro to legitimní důvody; o tom, zda bude zákonnost příkazu k odposlechu přezkoumávána Nejvyšším soudem, rozhoduje vůle toho, kdo informaci o odposlechu poskytne nebo spíše (byť možná neoprávněně) neposkytne. Trestní řád ani jiný právní předpis neurčuje orgán, který by mohl přezkoumat oprávněnost neposkytnutí informace o provedeném odposlechu podle § 88 odst. 9 tr. řádu, případné sjednotit praxi v této oblasti.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

10. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány předpoklady jejího projednání stanovené týmž právním předpisem. V předmětném případě k takovému závěru nedospěl.

11. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že podle platí, že pokud zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

12. Stěžovatel, jelikož zákon k ochraně jeho práv neposkytuje žádný procesní prostředek (žádost odsouzeného ani jeho obhájce o poskytnutí informací podle tr. řádu, ani sdělení soudu k těmto žádostem nelze ve smyslu za procesní prostředky k ochraně práv stěžovatele považovat), odvozuje lhůtu k podání ústavní stížnosti podle ustanovení ode dne právní moci odsuzujícího rozsudku (tj. 23. 4. 2015), který lze považovat za první den, kdy k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně garantovaných práv a svobod došlo, a podává svou ústavní stížnost "v zákonné lhůtě jednoho roku".

13. Z kopie doručenky vyplývá, že rozsudek vrchního soudu ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. , stěžovatel obdržel dne 10. 11. 2015. Jelikož tedy tzv. subjektivní lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem 11. 11. 2015, skončil její běh v pondělí 11. 1. 2016; byla-li ústavní stížnost podána až dne 21. 4. 2016, stalo se tak po jejím uplynutí. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.

14. Z obdobných důvodů závěr o opožděnosti podání ústavní stížnosti není zpochybnitelný ani s eventuálním poukazem na skutečnost, že sdělení krajského soudu ze dne 12. 1. 2016 sp. zn. stěžovatel obdržel dne 13. 1. 2016. Nadto jde o opakované negativní vyřízení žádosti o sdělení podle § 88 odst. 8 tr. řádu (srov. procesní spis, č. l. 5547).

15. Nelze akceptovat ani úvahu, že údajně protiústavní zásah v době podání ústavní stížnosti stále ještě trval, a že tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti ještě nezačala běžet. Taková představa je nesprávná. Samotná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení stěžovateli neposkytly určitou informaci [obdobně jako případ, kdy mají ve své dispozici předměty (listiny) zajištěné při prohlídce jiných prostor a (možná) je hodlají použít jako důkazy v probíhajícím trestním řízení; srov. usnesení ze dne 14. 5. 2013

sp. zn.

], nemůže být posuzována jako trvající protiústavní zásah, vyvolávající nepřetržité stavení lhůty k podání ústavní stížnosti. Již s ohledem na princip právní jistoty a na zásadu vigilantibus iura scripta sunt je třeba trvat na požadavku, aby ten, kdo se cítí být poškozován údajným protiprávním zásahem, dbal o vznesení svých námitek co nejdříve; právě k tomu slouží zákonné lhůty k uplatnění opravných prostředků a jiných nápravných postupů.

16. V důsledku toho nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj