Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2598/16

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Kláry Maškové, zastoupené JUDr. Janem Bacílkem, advokátem, se sídlem T. G. Masaryka 108, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -112 ze dne 27. 4. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a právo na ochranu legitimního čekávání a majetku dle y a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 dne 20. 10. 2015 rozsudkem č. j. -84 zamítl žalobu na určení, že smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobci a stěžovatelkou jsou neplatné a přiznal stěžovatelce náhradu nákladů ve výši 179.286,55 Kč. Napadeným rozsudkem byl zamítavý výrok potvrzen, avšak výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně náhrady nákladů řízení změněn tak, že náhrada nákladů řízení se mění na částku 14.985 Kč. Dále městský soud uložil žalobcům uhradit stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.455 Kč. Napadené rozhodnutí obsahuje jasné poučení o možnosti podat si proti němu dovolání k Nejvyššímu soudu.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o náhradu jejích nákladů řízení, spočívá na nesprávném stanovení výše náhrady nákladů a odvolává se na judikaturu, která potvrzuje její výklad advokátního tarifu, z nějž by pro ni vyplývala vyšší náhrada nákladů řízení.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byla stěžovatelka v napadeném rozsudku v souladu s poučena o možnosti podání dovolání proti danému rozhodnutí. Nejvyšší soud setrvale judikuje, že pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu soudy takto odvolateli podle dovolání odepřely (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jinými slovy, pro určení hodnoty sporu v souvislosti s posouzením bagatelní hranice přípustnosti dovolaní je u výroku do nákladů řízení rozhodující rozdíl mezi částkou, která byla odvolacím soudem účastníkovi přiznána a částkou, která účastníkovi měla být přiznána. To je tedy i situace v nyní posuzovaném případě.

6. Nejvyšší soud je podle y zavázán chránit základní práva účastníků řízení, pokud tedy stěžovatelka namítá zásah do svého práva na spravedlivý proces před nižšími soudy, pak náleží do pravomoci Nejvyššího soudu takovémuto zásahu do jejích základních práv a svobod zabránit. Kdyby nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatelky, bránil by realizaci kompetence Nejvyššího soudu a rozhodoval by o ústavní stížnosti, aniž stěžovatelka vyčerpala všechny své možnosti v řízení před obecnými soudy. S ohledem na tuto skutečnost nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu .

7. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost v souladu s odmítl jako nepřípustnou ve smyslu téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2016

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka