Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 432/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 6, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, č. j. -17, Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2015, č. j. -365, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. března 2015, č. j. -342, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1 d (dále jen " "), jakož i v odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví a byl odsouzen i za pokus přečinu krádeže, z něhož byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2014, č. j. -142, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že z důvodu pochybnosti orgánů činných v trestním řízení, zda je schopen chápat smysl trestního řízení, mu byl opatřením soudu ustanoven obhájce. Následně soud na základě znaleckého posudku konstatoval, že stěžovatel netrpí forenzně významnou duševní poruchou a opatření zrušil. Stěžovatel s takovým závěrem nesouhlasí a odvolává se na předchozí znalecké posudky z let 2008 a 2014 v jiných svých trestních věcech, v nichž mu byla duševní porucha diagnostikována; zrušením opatření soud pochybil a porušil základní práva stěžovatele. Dále stěžovatel uvedl, že se trestného jednání nedopustil a soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, protože některé důkazy neprovedly - proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, spisu ve Frýdku-Místku vedeného pod sp. zn. a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožovat. Ne každý pro stěžovatele nepříznivý postup totiž vede k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod; proto se Ústavní soud zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces, což však neshledal.

Ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na její pouhé konstatování. Stěžovatel dovozuje porušení svých zaručených práv z toho, že soud dospěl k závěru, že nutná obhajoba není v jeho případě důvodná. Jak vyplývá z posudku (č. l. 241 - 254), znalec se s předchozími znaleckými posudky (č. l. 209-219 a č. l. 220 - 230) seznámil, s informacemi z nich pracoval a na základě vlastního pozorování stěžovatele neshledal dříve tvrzené důvody, které by mohly stěžovatele znevýhodňovat v chápání účelu trestního řízení.

Jestliže orgány činné v trestním řízení původně z procesní opatrnosti dospěly k závěru o nutné obhajobě stěžovatele s ohledem na předchozí znalecká zkoumání a nechaly provést nové posouzení stěžovatele s ohledem na aktuální situaci, postupovaly správně. Jak je dále ze spisu patrné, právě znalecký posudek z roku 2008 vedl soud v tehdejší věci k závěru, že stěžovatel nebyl shledán trestně odpovědným za stíhané jednání - je tedy zjevné, že i nyní by stěžovatel rád docílil takového výsledku.

Ústavní soud však neshledal nesprávnost postupu obecného soudu, který opatřením ze dne 14. ledna 2015, sp. zn. (č. l. 282), předchozí ustanovení obhájkyně zrušil (§ 39 odstavce 1 ve spojení s § 36 odstavce 2 trestního řádu). Řízení ve věci samé se stěžovatel nezúčastnil, ač byl řádně obeslán, i přesto podal srozumitelné a kvalifikované opravné prostředky a soudy všech stupňů se jeho věcí důkladně zabývaly. Dospěly přitom k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu, což řádně v napadených rozhodnutích odůvodnily. Za dané situace Ústavní soud tvrzené porušení práva zakotveného v y neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu