Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2390/16

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ČSAD Jindřichův Hradec, a. s., se sídlem Jindřichův Hradec, U Nádraží 694/II, zastoupené JUDr. Michalem Lorencem, advokátem se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1132/34, proti Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 5. 2016 č. 157/2016 Sb., o rozšíření závaznosti Dodatku č. 1 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně na roky 2013 - 2016, spojené s návrhem na zrušení ustanovení a , o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Ministerstva práce a sociálních věcí, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2016, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, se ČSAD Jindřichův Hradec, a. s. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud

- vyslovil, že v záhlaví uvedeným sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo") vyhlášeným ve Sbírce zákonů podle , o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") na základě ustanovení , o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a jehož obsahem byla tzv. extenze působnosti kolektivní smlouvy vyššího stupně spočívající v rozšíření závaznosti Dodatku č. 1 ke Kolektivní smlouvě vyššího stupně na roky 2013 - 2016, uzavřeného dne 17. 12. 2015 mezi vyšším odborovým orgánem, tj. Odborovým svazem dopravy, a organizací zaměstnavatelů, tj. Svazem dopravy ČR - sekcí silniční dopravy, s účinností od stanoveného data po vyhlášení , a to i pro další zaměstnavatele s převažující činností v odvětví označeném kódy CZ - NACE 49.39, 49.41 a 52.29., bylo zasaženo do základního práva vlastnit majetek a práva na ochranu práva vlastnického a do svobody smluvní vůle podle d (dále jen " "), do základního práva na spravedlivý proces podle a y a do svobody sdružování dle y,

- zakázal ministerstvu pokračovat v porušování základních práv,

- přikázal ministerstvu obnovit stav před porušením,

- zrušil a

- zrušil "příp. rozhodnutí MPSV" (tj. zřejmě případné rozhodnutí ministerstva o postupu podle ustanovení , o kolektivním vyjednávání).

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení a , o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

II.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že současně s ústavní stížností podala k Městskému soudu v Praze žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu.

Další obsah ústavní stížnosti blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

III.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení , jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že zároveň s podáním ústavní stížnosti podala též správní žalobu. Za takových okolností Ústavní soud pravidelně konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva a že současné podávání správní žaloby a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.

Pro nepřípustnost ústavní stížnosti bylo nutno odmítnout i s ní spojený návrh na zrušení ustanovení a , o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení a návrh s ní spojený podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu