Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1727/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Denyse Bespalchenka, t. č. ve Vazební věznici v Ostravě, zastoupeného Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -111 ze dne 14. března 2016 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -94 ze dne 22. února 2016, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 5. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená d (dále jen " ").

2. Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 9. 2. 2016 návrh na vzetí stěžovatele do předběžné vazby z důvodu jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem Kievskyy/Kharkiv dne 24. 4. 2012. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto tak, že podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen " "), se stěžovatel bere do předběžné vazby, přičemž vazba začíná dnem 8. 2. 2016 v 9:30 hod. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci dalším napadeným usnesením podle tr. ř. zamítl.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na protiprávnost zadržení a vzetí do předběžné vazby, neboť má za to, že pokud se v době zadržení nacházel v zajištění podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen " "), nemohly být dány jakékoliv okolnosti svědčící o obavě z útěku. V režimu zajištění se měl nacházet i další měsíce, jelikož nebyla známa jeho pravá identita. Soudy však tuto nezákonnost nijak nereflektovaly. Odmítá přitom jakékoliv úvahy o možném útěku ze zajišťovacího zařízení, když se nejedná o otevřený tábor, který by bylo možné opustit, nýbrž o zabezpečené a hlídané zařízení. Poukazuje na absurdnost situace zesílenou tím, že byl zadržen bez předchozího souhlasu státního zástupce.

4. rozeznává podle ustanovení jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Toto ustanovení dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze soudního spisu. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

5. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a , 91 y - dále jen "Ústava"). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

6. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě vznesl jedinou námitku, a to tu, že byl zadržen a vzat do předběžné vazby nezákonně, neboť byl v té době zajištěn podle a pobýval v příslušném zařízení, přičemž se soudy s touto jeho námitkou řádně nevypořádaly.

7. Uplatněné argumenty stěžovatele však Ústavní soud nevedou k závěru, že by zadržením stěžovatele a jeho následným vzetím do předběžné vazby byla porušena ústavní práva zaručená v y, jehož se stěžovatel dovolává.

8. Soud prvního stupně, který rozhodoval o návrhu Krajského státního zastupitelství v Ostravě na vzetí stěžovatele do předběžné vazby za účelem jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem Kievskyy/Kharkiv se věcí podrobně zabýval, a své rozhodnutí zcela logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, přičemž rozvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Stížnostní soud se s jeho závěrem, že v dané věci nebylo v postupu policejních orgánů při zadržení stěžovatele shledáno zásadní pochybení, a že bylo postupováno v intencích , plně ztotožnil a stejně jako soud prvního stupně shledal podmínky pro vzetí stěžovatele do předběžné vazby. Pokud stěžovatel obavu z útěku zpochybňoval poukazem na své zajištění podle , které je dle jeho názoru dostatečné i pro účely řízení o jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajině, stížnostní soud případně poukázal na účel zajištění cizince podle , jenž směřuje k realizaci správního vyhoštění, které by bylo popřením vydání osoby na základě žádosti cizího státu podle Relevantní je též závěr stížnostního soudu, že režim výkonu zajištění v příslušném zařízení podle odpovídá charakteru správního vyhoštění a rozhodně nemá stejné parametry jako výkon předběžné vazby v zařízeních Vězeňské služby České republiky.

9. Ústavní soud ve výkladu příslušných ustanovení a v závěrech obou soudů neshledal žádný náznak libovůle, která by jedině mohla věc posunout do ústavní roviny. Toliko nad rámec uvedený soudy v napadených rozhodnutích připomíná závěr vyslovený v nálezu

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2009 (č. 229/2009 Sb., N 115/53 SbNU 427), že nelze srovnávat zbavení osobní svobody při zajištění cizince za účelem jeho správního vyhoštění a zbavením osobní svobody vazbou v rámci probíhajícího trestního řízení; rozdíl mezi oběma řízeními činí jak , tak i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost mimo jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu