Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2056/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jaroslavy Moravcové, právně zastoupené Mgr. Blankou Vančurovou, advokátkou se sídlem Semtín, budova P9, č. p. 81, Rybitví, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2014 č. j. -422, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2015 č. j. -486 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016 č. j. -574, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 27. 6. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a d.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu I. stupně, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh povinné - stěžovatelky na zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce podala stěžovatelka s odůvodněním, že došlo k započtení její pohledávky za právní služby v celkové výši 500 000 Kč, které poskytla firmě NPH Company, s. r. o., v likvidaci, proti částce 500 000 Kč, která je předmětem exekuce. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s tím, jak soudy posoudily její návrh na zastavení exekuce z důvodu zániku vymáhaného dluhu započtením proti její pohledávce. Nejvyšší soud v napadeném usnesení shledal, že dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud je proto podle odmítl a podle ustanovení tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení Dovolatelka podle Nejvyššího soudu v dovolání "nejenže nevymezila způsobilý dovolací důvod ve smyslu ustanovení , 3 (neboť je opozicí povýtce skutkovou), nýbrž, a to především, opominula požadavek řádně identifikovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v citovaném ustanovení , a tento nedostatek nelze zjevně napravit ani jakoukoli interpretací obsahu jejího dovolání, neboť je jen rekapitulací námitek vznesených již v rámci odvolání a polemikou se závěry odvolacího soudu".

4. V ústavní stížnosti uvedla stěžovatelka stejné skutečnosti a argumenty, jako v dovolání. Zejména pak tvrdí, že obecné soudy by při rozhodování měly postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, což podle ní neučinily. Soudy se nezabývaly tím, že tři dny před jednáním u odvolacího soudu byla pohledávka společnosti postoupena na společnost Gemiral, s. r. o. O postoupení pohledávky se stěžovatelka dozvěděla až při jednání odvolacího soudu, kde byly vysloveny zároveň závěrečné návrhy. Stěžovatelka neměla možnost se k postoupení pohledávky vyjádřit. K dovolání stěžovatelka uvedla, že v něm bylo uvedeno, na základě jakých ustanovení je dovolání podáno. Stěžovatelka je přesvědčena, že dovolací soud dovolání odmítl jen z důvodu, že dovolatelkou je zároveň advokátka. V dovolání je přímo uvedené, že je podáno i z důvodu uvedeného v

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud odmítl dovolání, neboť trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla odstraněna v zákonné lhůtě (, a ). Nejvyšší soud v odůvodnění blíže specifikoval, jaké požadavky klade na obsah dovolání . Za daného stavu tak nelze hodnotit závěr Nejvyššího soudu, podle něhož z textu dovolání neplyne, kterou ze zákonných okolností jmenovaných v ustanovení , zakládajících přípustnost dovolání, má dovolatelka za splněnou a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jako ústavně rozporný. Odůvodnění usnesení dovolacího soudu je přiléhavé a dostatečně podrobné. Ústavní soud zdůrazňuje, že odpovědnost za obsah dovolání nese výhradně dovolatel, což plyne mimo jiné také z ustanovení , které explicitně stanoví, že dovolací soud dovolatele k odstranění vad podání vyzývat nemá.

7. Účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání ( ve spojení s ). V opačném případě, a to i tehdy, kdy sice dovolání podal, avšak nikoli řádně, a proto bylo dovolacím soudem oprávněně odmítnuto jako vadné, je třeba na jeho ústavní stížnost, pokud směřuje rovněž proti předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu (příp. i soudu I. stupně), nahlížet jako na nepřípustnou.

8. Ústavní soud závěrem odkazuje na ustanovení , dle něhož usnesení o odmítnutí návrhu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. V dané věci Ústavní soud požadavkům citovaného ustanovení zákona vyhověl.

9. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu