Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2069/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vorlíčka, právně zastoupeného Mgr. Lukášem Pechem, advokátem se sídlem Široká 117/22, Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 2. 2016 č. j. -103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení a d.

2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci částku 2 941 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 7. 10. 2014 do zaplacení. Část žaloby, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 941 Kč za dobu od 21. 10. 2012 do 6. 10. 2014, byla zamítnuta. Na náhradě nákladů bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci částku 2 569,69 Kč. Soud takto rozhodl z titulu bezdůvodného obohacení za užívání pozemků specifikovaných v žalobě bez právního důvodu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soud rezignoval na řešení toho, které z pozemků stěžovatel skutečně užívá, a také na řešení otázky dobrých mravů.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

5. V prvé řadě Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem soudního sporu se stala toliko částka 2 941 Kč s příslušenstvím (a náklady řízení), což znamená, že ústavní stížnost byla podána v "bagatelní" věci [srov. ustanovení i ], přičemž dle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

6. V tomto ohledu stěžovatel nic neuvedl, a ani z obsahu ústavní stížnosti či okolností případu neplyne, že by souzená věc - přes svou očividnou "bagatelnost" (z pohledu výše částky, která byla předmětem daného soudního sporu) - měla dosáhnout ústavně právní dimenze. Nadto, jak patrno z napadeného rozsudku, obvodní soud se otázkami, které stěžovatel znovu otevřel v ústavní stížnosti, zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil. Ústavní stížnost je tak v podstatě polemikou se skutkovými a právními závěry okresního soudu spočívajícími v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo, když žádný ústavní přesah věci shledán nebyl.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu