Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2471/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti R. G., Vazební věznice P. O. BOX 5, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015 sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 7. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.04.2015, sp.zn. , bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel je vinen z pokusu zločinu podvodu dle § 21 odst. 1, § 200 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců.

Proti shora uvedenému rozsudku podal stěžovatel včasné odvolání, které však bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. , zamítnuto.

Proti výše uvedeným rozhodnutím podal stěžovatel dovolání, které bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto pro opožděnost.

Z podání stěžovatele je zřejmé, že tento si je vědom toho, že jeho dovolání bylo podáno opožděně, nicméně se tak stalo vinou právní zástupkyně a nikoliv jeho. Z toho důvodu považuje promeškání lhůty k podání dovolání za pouhý formalismus.

V dalším stěžovatel brojil proti postupu obecných soudů v jeho trestní věci.

III.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem nepřípustná.

Ústavní soud se nejprve zabýval ústavností napadeného usnesení Nejvyššího soudu, z něhož zcela jasně vyplývá, z jakého důvodu považuje podané dovolání za opožděné. Tyto závěry stěžovatel ostatně ani nerozporuje a v ústavní stížnosti se zaměřuje především na trestněprávní argumentaci. Za tohoto stavu věci však nelze Nejvyššímu soudu ničeho vytknout, natož jeho rozhodnutí zrušit. Ve své podstatě neměl Nejvyšší soud jinou možnost, než opožděně podané dovolání odmítnout. V opačném případě by vytvářel nerovnost oproti jiným dovolatelům, kteří svůj návrh podali včas. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. , podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Jiná situace nastává ve vztahu k napadenému rozhodnutí městského resp. vrchního soudu. Z ustanovení vyplývá, že před podání ústavní stížnosti je třeba vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (, věta za středníkem, ). Přitom vyčerpání těchto opravných prostředků musí být učiněno efektivním způsobem, tedy nikoli pouze formálně, jak se tomu stalo v předmětném případě. Podle náhledu Ústavního soudu tak nebyla naplněna zásada subsidiarity ústavní stížnosti, neboť stěžovatel efektivně nevyčerpal jeden z přípustných opravných prostředků a z toho důvodu předmětný návrh ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. , odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu